Část pro děti

#1 Rozhlížíš se na okraji lesa. Je pěkný den, zpívají ptáčci. Do lesa vede cesta, široká cesta, opodál stojí posed... ✎
#2 Vždycky si můžeš vybrat, kam jít – je stále z čeho vybírat. Před tebou se prostírají lány polí, hluboké lesy i strže a místní obyvatelé se svými zvyklostmi. ✎
#3 Start. Přicházíš do neznámé země, kterou je třeba prozkoumat. ✎
#4 Přikládáš jednu knihu po druhé, mizí v žáru. "Co se to tady děje!" do místnosti vpadla stará žena s koštětem. ✎
#5 Přicházíš k pultu, hostinský tě zvědavě obhlíží. "Tebe jsem tu ještě neviděl. Tak co to bude?" ✎
#6 ve sklepě nalezneš starý svitek s receptem na vařená vajíčka. PAMATUJ máš recept na vařená vajíčka ✎
#7 Plížíš se dál podél zdi. Zase něco přinakopneš – najednou poznáš známý zvuk. Jsou to sirky. PAMATUJ, máš sirky. ✎
#8 Myslivec se na tebe pohoršeně podívá, co že to přinášíš za divné způsoby. "Osobo drzá, co si to ke mně dovoluješ," kroutí myslivec hlavou a pohoršeně odchází. ✎
#9 Běží příliš rychle, brzy tě dostihnou a chytnou. ✎
#10 "Ať tě to ani nenapadne!" Myslivec ti vlepí pořádnou facku. "Osobo drzá, co si to ke mně dovoluješ," kroutí myslivec hlavou a pohoršeně odchází. ✎
#11 Asi nebyl dobrý nápad ji takhle dráždit. Žena po tobě skočí. "Já nejsem žádná ježibaba, jasné?" Ukáže ti nášivky: "správce skanzenu". Tenhle objekt je stylizován do podoby pohádkové chaloupky, aby si sem děti z vesnice chodili hrát. A teď mi pěkně pomůžeš dát to tady všechno do pořádku. ✎
#12 rychle dokončíš svojí práci, ale ruka se ti zanítí. PAMATUJ: máš bolest vtom vtrhnou do domu vojáci ✎
#13 Hmatáš ve tmě ledovou vodou, ale na druhý břeh nedosáhneš, na dno vodního toku nedosáhneš – jsi stále nepohodlně skrčený. ✎
#14 Nacházíš se na břehu podzemního jezera. Udělal jsi pár dřepů, aby ses zahřál a vyklepal jsi boty. Z levé boty na tebe vypadla malá rybka, vypadá, že už je leklá. Dáš si ji do váčku na předměty. PAMATUJ: máš rybu. ✎
#15 Protihráč zahraje kulovou osmičku. V ruce máš listovou devítku, kulové eso a srdcovou desítku. ✎
#16 Lízneš srdcové eso a prothráč zahraje svou poslední kartu, listovou sedmičku. ✎
#17 Koukáš na lesy a hory, pastviny a louky. Nic zajímavého jsi nenašel. ✎
#18 V prohlubni v chodbě nacházíš rovnátka. PAMATUJ: máš rovnátka. Nakonec chodba ústí do suchého lesa – zřejmě dříve sloužila pro neviděný pohyb obranných armád pod zemí. Vyschlý les se před tebou rozevřel a odhalil širý pohled na starý lom. Část lomu je zalita vodou, část je přístupná. Všude kolem je suchopár. ✎
#19 Nacházíš se v temném prostoru. Chvilku hmatáš okolo – zdá se, že vepředu pokračuje chodbou vysokou na normálního člověka, vzadu se chodba zužuje a zřejmě by ses musel skrčit. Světlo nemáš. ✎
#20 Chutná to jako břečka! Máš pocit, že se udávíš. Doufáš jenom, že to nebyl nějaký jed, že to bylo pitelné alespoň původně. PAMATUJ: máš džus ✎
#21 V ruce máš srdcovou devítku, kulové eso, zelenou desítku a zelenou osmičku. Protihráč si také lízne. Hraješ dál na kulovou osmičku. ✎
#22 Dostal ses ven z příšery, ta leží vedle tebe mrtvá. Ty se vracíš zpět ke dveřím, které otevřeš a stojíš opět v kostele. ✎
#23 "Inu, v okolí je vesnice, hostinec, pak tu je pěkné jezero porostlé lekníny a moje hájovna. Jdeš směrem z louky, kde mám svůj posed a po večerech lovívám kance a srnky." ✎
#24 V hlíně jsi vyhrabal starou botu. Vypadla jí tkanička, ale zručný švec by ji dal dopořádku. PAMATUJ, máš botu! ✎
#25 "U šesti baňatých ochechulí!" zařval jsi na půlku lesa. ✎
#26 Žena se naštve, odvleče tě ke křeslu, sundá ti kalhoty a dá ti pořádný výprask. Nestálo to za to. PAMATUJ: máš výprask. Pak ti vysvětlí cestu do vesnice. Dá ti i brožurku, kde je plánek vesnice. Po všech těch lesích zatoužíš po civilizaci. Kam se vydáš? ✎
#27 "Stejně díky za zábavu," říká a dává ti na památku zimník. Nevíš proč. PAMATUJ: máš zimník. ✎
#28 Vydáváš se k jihu. Každý kilometr potkáváš dalšího velblouda, co zírá k jihu. ✎
#29 "Archiv není veřejně přístupný." Vrátný rozhodil rukama. "Je mi líto, že vám nemůžu pomoct." ✎
#30 Děsivě se rozkřičíš. Co se stane? Zachrání tě někdo? Co když tě už nikdo nikdy nenajde? ✎
#31 "Stejně díky za zábavu," říká a dává ti na památku cedník. Nevíš proč. PAMATUJ: máš cedník. ✎
#32 Vrhneš se přes pult a chceš vrchního uhodit do čumáku. Uhne, a ty se bezmocně skácíš přes pult. Spadne jediná sklenice, tobě na hlavu. Vrchni tě přitáhne pod pípu a pustí ti na hlavu malinovou sprchu. "Tak, mladej, a teď odsud vypadni." ✎
#33 Nedaleko slyšíš šumění vody... nedaleko slyšíš také kuňkavé pískání. ✎
#34 Zatímco míchá karty zeptá se: "Kolik si vezmeš?" ✎
#35 Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#36 Maminko! Maminko! Nepřišla. ✎
#37 Nacházíš se v kostele. Jelikož je obrovský, udiveně se rozhlížíš kolem. ✎
#38 kopeš jámu, aby se tam vešlo co nejvíce, přičemž narazíš na jakousi malou schránku ✎
#39 Zašátrat po tom... ve tmě. Jo, je to nechutný, zem je trochu přihnilá, ale jdu do toho. A hurá, našel jsi sirky. PAMATUJ, máš sirky. ✎
#40 Proč ne. Mám ho rád, ale žere za dva. Podává ti vodítko. PAMATUJ: máš dogu. ✎
#41 Dvakrát jsi po žebříku sklouznul. Začal ses tedy drápat přímo po rezavých hřebíkách na stromě. Nakonec ses do kabiny vyšplhal! ✎
#42 Na ostrohu lesa vidíš hluboké brázdy – zřejmě od kanců. Zahlédl jsi ještě panáčkujícího zajíce. Srnky někam odběhly. Nad horami se stahují mračna a v dálce se leskne vodní hladina. Začal ses nudit, je čas slézt a něco dělat. ✎
#43 Chutná to jako břečka! Máš pocit, že se udávíš. Doufáš jenom, že to nebyl nějaký jed, že to bylo pitelné alespoň původně. PAMATUJ: máš lahvičku s břečkou ✎
#44 "Tady není ani kapka, v tomhle pískovcovém lese je pramenů málo a tahle chaloupka stojí na suché tvrdé skále. Ale kousek cesty odtud stojí hostinec, tam bys něco k pití dostal." ✎
#45 V truhle je oko. PAMATUJ: máš oko. Na obzoru se rýsují stavení. Ke kterému zamíříš? ✎
#46 rychle dokončíš svojí práci, ale ruka se ti zanítí. PAMATUJ: máš bolest vtom vtrhnou do domu vojáci ✎
#47 Pokoušíš se najít nějaký vhodný kus dřeva. Jenže v nejbližším okolí jezera se nenachází žádný les, ani žádné stromy. Dochází ti, že jsi na otevřeném prostranství, na kterém se nachází jen jezero. ✎
#48 "Vůbec netušíme, ale jsme chudí sedláci a každý zlaťák přijde vhod!" ✎
#49 PAMATUJ: máš hada. ✎
#50 Vrchní ti točí sklenici piva. "A vážně ti bylo osmnáct?" "Samozřejmě," ujistil jsi vrchního. "Tak tady máte," podává ti orosený mok. PAMATUJ: máš pivo. ✎
#51 Vidíš, že ležíš na trávě, musel se ti zdát nějaký sen. Mžouráš do odpoledního sluníčka. Vydáš se někam do vesnice, nebo k velikému stromu v dáli? ✎
#52 Srnka na tebe upřela pronikavý pohled. Najednou ti bylo úzko, polkl jsi. "Dobrý den, srnky" pozdravil jsi je, byť ses cítil dost hloupě. Přicházíš pomalu blíž s napřaženou rukou, když tu šlápneš na cosi dunivého. ✎
#53 Obezřetně kráčíš a každý pár kroků se rozhlížíš. Na prostranství nacházíš veliký strom. Posadíš se do stínu jeho větví. Tu zjistíš, že pod kořenem je díra. ✎
#54 V záchvatu hravosti pobíháš kolem po čtyřech, rochníš se v hlíně a pochrochtáváš. ✎
#55 Zaryl jsi dlaně a propátrával, není-li něco v hlíně skryto. Vyloupnul jsi chuchvalec hlíny a najednou cítíš drolení. Odbočka se sype. ✎
#56 vzbudí tě kopanec do žeber a zjistíš, že jsi obklopen vesničany ✎
#57 "Hej, ty tam, co to bereš, zaječela na tebe selka." ✎
#58 Rozhodl ses jít mimo značenou cestu a vnořil ses do stromoví. Procházíš mezi pichlavými jehličnany, vyhýbáš se větvím. V jednu chvíli jsi zahučel do díry. Jdeš nepozorován, ale postupuješ pomalu... ✎
#59 "Ahoj, mám se dobře, jsem na diplomatické misi," píšeš. ✎
#60 PAMATUJ: máš vodního bobra. ✎
#61 Brzy zjistíš, že se plazíš zbytečně; chodba se zvedla. ✎
#62 "Kdo mi tu loupe perníček," zahalasíš. Ve světnici však nikdo není. Dominuje jí veliká kachlová pec a uhlák. ✎
#63 Snažíš se zapřáhnout se za povoz a táhnout ho. Veliká dřevěná masa se sotva pohne, svaly se ti napínají. Cítíš se hloupě. ✎
#64 "Ale proč by ses mě lekal, ušatče? Tady v lesích se nemusíš ničeho bát. Na, tady máš chlup mého pejska pro štěstí." PAMATUJ: máš psí chlup. ✎
#65 Náhle čelně narazíš do čehosi keramického. Ohledáním zjistíš, že se jedná o nějakou větší vázu. ✎
#66 Byl jsi zachráněn knězem. Jsi hrozně rád! Našel jsi kněze. Měl jsi s ním velmi zajímavý rozhovor a vyměnili jste si poštovní kontakty. Zřejmě jsi našel přítele na celý život. ✎
#67 Po chvíli nohama nahmatáš dno a za chvíli se vyškrábeš na břeh. Něco ve tmě nakopneš a ta věc zachrastí. Lekneš se, že by to mohla být lebka. ✎
#68 Vykašlal jsi několik hltů studené vody a chaluh. Zmátoženě se rozkoukáváš, avšak marně. Zapomněl jsi, že kolem panuje absolutní tma. ✎
#69 za chvilku si pořežeš ruce PAMATUJ: máš krvavé ruce ✎
#70 Nic zajímavého jsi nenašel. ✎
#71 Naštěstí je odemčeno. Hned za dvířky začínají schody vzhůru, vypadá to, že možná vedou až do věže. ✎
#72 Plivneš na velblouda. Velbloud na tebe plivne taky. ✎
#73 Na palouku stojí veliká patrová hájovna. Pan hajný zřejmě není doma, okna jsou zatemnělá, ani pes neštěká. Když nahlédneš oknem, vidíš veliké paroží. ✎
#74 Podle ozvěny máš pocit, že jsi ve velké místnosti. Vznáší se tu ve vzduchu jemná cínová pachuť. ✎
#75 Nahlížíš do chlívku – pant dvířek je naolejovaný, takže dvířka neskřípou, ale stále se dovírají. Musíš si je neustále přidržovat, aby se nezabouchly a nepřestalo dovnitř padat světlo. Chlívek je skutečně prázdný. Panuje zde příjemný pach pomyjí, v rohu je kupka měkké slámy. ✎
#76 Vyschlý les se před tebou rozevřel a odhalil širý pohled na starý lom. Část lomu je zalita vodou, část je přístupná. Všude kolem je suchopár. ✎
#77 Sirka ti popálila ruku. Dohromady jsi neviděl vůbec nic, jen cítíš příjemný nechutný pach síry. ✎
#78 Zahraješ devítku kterou překryje listová sedmička a protihráč zůstane s prázdnýma rukama. "Ještě jednou?" zeptá se. ✎
#79 Tenhle skanzen ukazuje, jak žili naši předci a čemu věřili. Je stylizován do podoby perníkové chaloupky. Přicházejí si sem hrát děti z vesnice, mám pro ně zábavný program. Jsem taky odtamtud. V okolí je ještě hostinec a hluboko v lesích je hájovna. ✎
#80 PAMATUJ, máš kost. ✎
#81 Zaryl jsi dlaně do země a nehtama propátral hlínu. Najednou jsi zavyl bolestí – o cosi ses pořezal. Aspoň to máš. PAMATUJ: máš kapesní nožík. ✎
#82 dostáváš se zpět ke stromu Tvá túra tě přivedla do malé vesnice pod horami. ✎
#83 "Osobo drzá, co si to ke mně dovoluješ," kroutí myslivec hlavou a pohoršeně odchází. ✎
#84 Kolem se neozývá nic kromě líného šplouchání vody o neviditelný ostrovní břeh. ✎
#85 Vyskočíš oknem ven, uděláš přemet a chystáš se nabrat trysk mezi stromy, v tu chvíli tě zasáhne tupý předmět do hlavy. Žena nad tebou stojí a v obličeji ti drží štětiny koštěte. Vezme tě za límec a pořádně tě profackuje. "Takový drzoun!" ✎
#86 Několik dalších hodin pomáháš v restaurování chaty. Žena si zapíše tvou adresu a pošle účet za výlohy, které musíš později uhradit. Dá ti však plánek přilehlé obce. Kam se vydáš? ✎
#87 odpoví, že tě rád přijme ve svém domě na oběd ✎
#88 Budova radnice je zdálky vidět podle zdobených věžních hodin s velikými ručičkami. ✎
#89 Probíráš se stohy papírů, ale nic zajímavého už nenacházíš. Pokračuje do věže, nebo zaboucháš na dveře radnice? ✎
#90 Zahraješ kulové eso a protihráč stojí. V ruce máš srdcovou devítku a zelenou desítku. ✎
#91 Konečně jsi pohled dopsal. PAMATUJ: máš pohled. ✎
#92 Pes spokojeně funí. "Je to báječnej pes, cítí srnku na sto honů. A co jsme spolu už zažili, viď, Azore?" Pes šťastně ňafá. ✎
#93 Když podupeš na místě, cítíš pod nohou dunivé dřevo. Odhrneš vrstvu šišek a jehličí a nacházíš dřevěný poklop. S námahou jej otevřeš. Pod nohama máš žebřík dolů do neznáma. ✎
#94 po krátké prohlídce vstupní haly tě hrozně vyleká hlas, který se na tebe oboří, co tam děláš ✎
#95 vidíš velblouda ✎
#96 "Tak mi nepošlapej kytičky," zasmál se myslivec a odchází. ✎
#97 Ze zahrádky jsou slaďoučké. PAMATUJ: máš jahody. ✎
#98 Vrchní ti točí sklenici malinovky. "Ta mi moc chutná, nedal byste mi ještě?" "Víš co?" povídá vrchní, já ti ji naleju tady do čutory a vezmi si ji na potom. PAMATUJ: máš malinovku. ✎
#99 Při lezení pod tebou praskla šprušle a při pádu sis bolestivě zarazil do ruky třísku. ✎
#100 Protihráč mění na listy. V ruce máš listového krále a eso a srdcovou devítku. ✎
#101 Chytil jsi slizkého úhoře. PAMATUJ: máš úhoře. ✎
#102 Karbaník přidá svou poslední kartu srdcovou sedmičku. "To jsem si báječně zahrál," směje se a na památku ti dává trychtýř. Nevíš proč, asi nějaký místní zvyk. PAMATUJ: máš trychtýř. ✎
#103 Kopeš do klacků, ale drží pevně. Zkoušíš vyndat hřebíky ze stromu a škodolibě se těšíš, až se posed zřítí. Místo toho sis ale jenom zadřel pořádnou třísku. ✎
#104 "Tak, mladej, a teď odsud vypadni." ✎
#105 Odpočíváš po všech nabytých prožitcích. Tvá dobrodružství jsou u konce. Pokud chceš a zbývá čas, pokračuj znovu od jedničky, jinak si běž sednout k ostatním. Už nikam dál nepokračuješ. ✎
#106 Hravě ses po kolenou proplazil na druhý břeh – proud nebyl nikterak silný. Jsi však pořádně promrzlý. Chodba pokračuje zřejmě dál, je ti čím dál větší ouzko. ✎
#107 Archiv byl liduprázdný, zvedl se oblak prachu, ale svitkuplný. Pročítáš staré svitky. Jeden pojednává o králi Nalostrosu – vypráví příběhy, které jsi ještě nikdy neslyšel. Honem jdi najít vedoucího z Malestrů a řekni mu "SVITEK" ✎
Pokud vedoucí uslyší "SVITEK", pochválí dítě, zapíše si ho a pošle dál: "Vrať se do archivu, jestli tam není ještě něco zajímavého o našem rodu." Minihra: rekni 3 vety o krali Nalostrosu
#108 Jenže k tomu si potřebuješ vyrobit prut a chytit návnadu. ✎
#109 Stojíš u kostela. Arkýřová okna, balustráda, barevná skla ve dveřích. Je pootevřen, táhne z něj chlad. ✎
#110 Držíš se proti větru, aby tě nezmečily. Když jsi už hodně blízko, doslova se kradeš podrostem. Starší srnka se na tebe upřeně zadívává. ✎
#111 "Co se to tady děje!" do místnosti vpadla stará žena s koštětem. ✎
#112 Při opalování se ti začínají zavírat oči a usínáš. ✎
#113 Jenom partičku prší. Jako malý jsem se do hry zamiloval. ✎
#114 vtom vtrhnou do domu vojáci ✎
#115 V ruce máš vedle listové devítky žaludového spodka, protihráč mění na listy. ✎
#116 Prcháš jako šílený. Přímo před tebou se zjeví myslivec se psem. ✎
#117 Lezeš vzhůru po vratkém žebříku. Kymácí se. Máš strach. Nakonec však dolezeš na horní příčku a nahmátneš podlahu podkrovní krytiny. Vzápěti vykřikneš bolestí, sáhl jsi do pastičky na myši. PAMATUJ: máš pastičku na myši. ✎
#118 Podíváš se a zjišťuješ, že je to klíč. ✎
#119 upozorní tě, že není moc bohatý, ale nějakou práci by pro tebe měl ✎
#120 Musel ses přkrčit – chodba dříve byla zřejmě velká, pak mohlo dojít k nějakému závalu. Nyní by ses musel začít plazit. Kameny vypadají však pevně zaklesnuty, nedrolí se. ✎
#121 Vrchní sáhnul pod pult a vytáhl pytel. Tady ho máš, směje se. PAMATUJ: máš mrtvého psa. ✎
#122 Hlína se drolí víc a víc, začínáš se dusit. V panice se poslepu pozpátky plazíš, odkud jsi přilezl. ✎
#123 Máš štěstí. Letiště je otevřené a máš možnost odletět. A tak odletíš. ✎
#124 Jdeš po udusané hlíně, skály kolem jsou plny zubů od těžení. Všiml sis, že osamělý nad lomem se tyčí větrný mlýn. ✎
#125 Vzadu za hostincem jsi našel několik povozů. Zřejmě náhradní vozy pro cestující, kteří mají čerstvé koně, ale unavené kočáry. Také jsi našel několik koní, zřejmě pro cestující, které mají svěží kočáry, ale unavené koně. ✎
#126 Tvá túra tě přivedla do malé vesnice pod horami. ✎
#127 starý muž začne volat o pomoc z okna a brzy se pod oknem začnou sbíhat nějací lidé sdělí ti, že jsi hledaná osoba ✎
#128 Cesta se stočila o devadesát stupňů doleva. Potom začínaly schody. ✎
#129 Vrchní se ušklíbne. "Ale, ale, mládeži. Takoví utřinosové alkohol nedostanou." ✎
#130 V ruce máš žaludovou desítku, listového krále, srdcovou devítku a kulovou desítku. Protihráč stojí. ✎
#131 starý muž tě varuje, že zvědavost v těchto místech může zabíjet ✎
#132 Vidíš, že ležíš na trávě, musel se ti zdát nějaký sen. Mžouráš do odpoledního sluníčka. Vydáš se někam do vesnice, nebo k velikému stromu v dáli? ✎
#133 "A jaké! Je to paroží dvanácteráka. Ulovil jsem ho tady s Azorem. Taky mám sbírku sušených raků a stříkacích pistolí." Myslivec je asi trochu pošuk. ✎
#134 Všichni se začnou o zlato přetahovat a prát. ✎
#135 promluvíš na mladého vesničana ✎
#136 Doběhl jsi za vesnici. Chceš pokračovat do lesa, nebo pokračovat až na poušť? ✎
#137 "Ale já také nerad hraju o peníze. Jako malý jsem si prostě zamiloval hru prší. Zahraješ si se starým brachem?" ✎
#138 Přímo před tebou se zjeví myslivec se psem. ✎
#139 Na polní cestě stojí zájezdní hostinec, roubená budova. Na průčelí má veliký zdobený nápis: "Zlatá pumpa". ✎
#140 Odbočka po několika metrech končí. Jsi celý umazaný od hlíny. ✎
#141 Vcházíš do hostince, za výčepem stojí vrchní, u stolu sedí karbaník. S kým si chceš promluvit? ✎
#142 V hlíně jsi vyhrabal staré visací hodinky. Vypadl jim šroubek na natahování, ale vypadají opravitelně. PAMATUJ, že je máš! ✎
#143 V ruce máš žaludovou devítku, srdcovou osmičku, listového krále a žaludového spodka. Protihráč mění na listy. ✎
#144 všechny vypadají stejně, vydávají takové ptačí zvuky ✎
#145 ale je zavřená ✎
#146 Scházíš po schodech dolů. Cesta končí mřížemi. ✎
#147 Saháš po kartě, ale protihráč hru ukončí listovou sedmičkou. "Ještě jednou?" zeptá se. ✎
#148 Pátral jsi ještě několik hodin, ale nic zajímavého jsi již nenašel. ✎
#149 Soupěř stojí. V ruce máš listového krále a srdcovou devítku. ✎
#150 "To ne, ale mohlo by se ti hodit tohle," zasmál se. PAMATUJ: máš lano. ✎
#151 velbloud vypadá vystrašeně a naznačuje čumákem k jihu ✎
#152 To ne. Mám ho rád, i když žere za dva. Podává ti vodítko. PAMATUJ: máš vodítko. ✎
#153 "Ty zloději zlodějská," zaječel na tebe vracející se hajný. "Padáš odsud! Člověk si musí kvůli takovým jako ty začít zamykat dveře. Běž se kát do kostela, sic tě můj pes roztrhá." ✎
#154 "Je to báječnej pes, cítí srnku na sto honů. A co jsme spolu už zažili, viď, Azore?" Pes šťastně ňafá. ✎
#155 Zjistil jsi, že se nacházíš na malém vyvřelém ostrůvku. Strop je kdesi nad tebou. Nikde nic zajímavého. Zřejmě jsi uprostřed podzemního jezera. ✎
#156 Mlýnské kolo se roztočilo a srazilo tě. ✎
#157 Napíšeš pohled rodičům, nebo nejlepšímu kamarádu? ✎
#158 Protihráč zahraje žaludovou osmičku. V ruce máš srdcovou desítku, listovou devítku, žaludové eso a srdcovou devítku. ✎
#159 Nabral sis vodu do dlaní – ó, jak ti pod ledovou vodou trnou zuby! Vyplachuješ a pliváš, pachuť v ústech však zůstává. ✎
#160 Vylil jsi celý obsah z výšky zem. Zdá se, že v místě, kam tekutina dopadla, tráva trochu pošedla, ale možná se ti to jenom zdá! PAMATUJ: máš trefu. ✎
#161 Náhle před sebou slyšíš rychlé drápky a malý sípavý dech. Pískot. V tvojí blízkosti se nachází krysa, zřejmě pořádně macatá. ✎
#162 Zvedl se ti žaludek a přišly na tebe mdloby; odhodil jsi předmět daleko od sebe. Chvíli ses choulil s křečemi v břiše. Nevíš, jak dlouho to trvalo, ale pomalu jsi nabyl sil pokračovat. ✎
#163 Píšeš, jak se ti stýská. "Ahoj, mám se dobře, jsem na diplomatické misi," píšeš. ✎
#164 PAMATUJ: máš kord. ✎
#165 Vrátný rozhodil rukama. "Je mi líto, že vám nemůžu pomoct." ✎
#166 Rozštípáváš jednu židli po druhé, sypeš porcelán z polic na zem. "Co se to tady děje!" do místnosti vpadla stará žena s koštětem. ✎
#167 Nacházíš se na břehu podzemního jezera. Udělal jsi pár dřepů, aby ses zahřál a vyklepal jsi boty. Z levé boty na tebe vypadla malá ještěrka, vypadá, že se málem utopila. Dáš si ji do váčku na předměty. PAMATUJ: máš ještěrku. ✎
#168 vidíš postranní východ ✎
#169 "Ale proč by ses mě lekal, ušatče? Tady v lesích se nemusíš ničeho bát. Na, tady máš péro z klobouku pro štěstí." PAMATUJ: máš pero z klobouku. ✎
#170 Kopeš kolem sebe do dřeva a snažíš se prkna vytrhnout z podlahy. V náhlém záchvatu šílenství ses zakousl do rezavého hřebíku, který prkna držel. Přitom ti hrůzou a bolestí vypadl vlas. PAMATUJ: máš vlastní vlas. ✎
#171 Nahmatal si na dotek plyšovou věc. Vrátil ses na denní světlo, aby sis ji pořádně prohlédnul. Je to medvídek. PAMATUJ: máš plyšového medvídka. ✎
#172 Nakonec chodba ústí do suchého lesa – zřejmě dříve sloužila pro neviděný pohyb obranných armád pod zemí. Vyschlý les se před tebou rozevřel a odhalil širý pohled na starý lom. Část lomu je zalita vodou, část je přístupná. Všude kolem je suchopár. ✎
#173 Doufal jsi, že tě srnky zavedou do svého doupěte. Zajímalo tě totiž, jak vypadá srnčí doupě. V životě jsi žádnou srnčí střechu nad hlavou neviděl. Kopytnatci jsou ale rychlejší a brzo jsi je ale ztratil z dohledu... ✎
#174 "Tady ale spát nemůžeš, tohle je rekreační objekt pro děti. Za chvíli otevírám a přijde výprava dětí z vesnice," kroutí hlavou žena. ✎
#175 Prcháš jako šílený. Přímo před tebou se zjeví myslivec se psem. ✎
#176 Zaryl jsi dlaně do země a nehtama propátral hlínu. Najednou jsi zavyl bolestí – o cosi ses pořezal. Aspoň to máš. PAMATUJ: máš zrcátko. ✎
#177 Plížíš se dál podél zdi. Zase něco přinakopneš – najednou poznáš známý zvuk. Je to louč. PAMATUJ, máš louč. ✎
#178 Lehneš si na zem a zavřeš oči. Najednou uslysíš své jméno. ✎
#179 V ruce máš srdcovou devítku, zelenou desítku, žaludového krále a srdcovou osmičku. Protihráč mění na srdce. ✎
#180 Udělal jsi první krok a při něm nakopl malého tvorečka. Zlostně zakvákal a šplouchl do vody. Zjistil jsi, že se nacházíš na malém vyvřelém ostrůvku. Nikde nic zajímavého. Zřejmě jsi uprostřed podzemního jezera. ✎
#181 Podá Ti jednu kartu, žaludová devítka. Sám si vezme čtyři karty. "Začínáš.", řekne. Hraješ na listovou desítku. ✎
#182 "To jsem si báječně zahrál," směje se a na památku ti dává měchýř. Nevíš proč, asi nějaký místní zvyk. PAMATUJ: máš měchýř. ✎
#183 všechny vypadají stejně, vydávají takové ptačí zvuky ✎
#184 Chytil jsi slizkou žábu. PAMATUJ: máš žábu. ✎
#185 Na farmě žije spousta zajímavých zvířat. Která navštívíš? ✎
#186 Posed ční do výše asi pěti metrů, je přibyt rezivými hřebíky do mocného stromu. Šprušle ztrouchnivělé, nevypadá, že by jej někdo užíval. ✎
#187 poté tě poprosí, abys mu trochu pomohl na zahrádce ✎
#188 Chvíli skřípou, potom je však vyvrátíš z pantů. Se smutným zaúpěním se ti svezou k nohám a poraní ti koleno. "Hloupý vrata!" ulevíš si. Cítíš se jako ničitel. Po chvíli se zastydíš. ✎
#189 Opatrně nadzviháš nohavice a snažíš se projít potokem, ale nedaří se ti. Proud je příliš silný, ale nakonec ho zdoláš. Vylézáš na břeh. Přilepil se na tebe slimák! PAMATUJ: máš slimáka! ✎
#190 Rozsypané křídy jsi posbíral, nakonec se ti to povedlo. PAMATUJ: Máš barevné křídy! ✎
#191 Seshora je ticho, jen v dálce za tebou zapraskala větvička, jak jsi vyplašil páreček srnek. ✎
#192 Vypařil ses z města jako pára. Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#193 Naštvaně se za tebou rozběhla. Vzal jsi nohy na ramena a nezastavil ses, než byla daleko za tebou. Na farmě žije spousta zajímavých zvířat. Která navštívíš? ✎
#194 Kupodivu se ti podařilo vzpouzející se zvíře nacpat do váčku na předměty a ten pevně uzavřít. PAMATUJ: máš krysu. ✎
#195 "Nechápu, jak ses sem dostal cestou do kostela. Ale budiž, pojď." Stojíš u kostela. Arkýřová okna, balustráda, barevná skla ve dveřích. Je pootevřen, táhne z něj chlad. ✎
#196 Vylil jsi celý obsah z výšky zem. Zdá se, že v místě, kam tekutina dopadla, tráva trochu pošedla, ale možná se ti to jenom zdá! PAMATUJ: máš prázdnou lahvičku. ✎
#197 Šplháš do vysokého kopce, říčka se zužuje a je z ní malý potůček. Nakonec zbývá malý pramen, vyvěrající jen tak ze země. To by mohlo zajímat Aravary, kteří zřizují lidem studánky a vedou vodu do měst a obcí. Měl bys o poloze pramene říct Aravarům. NAJDI vedoucího Aravarů a řekni mu: "PRAMEN" ✎
Pochválit dítě, zapsat si ho.
#198 Kameny jsou čím dál hrubší, po čase musíš přelézat velké balvany. Za chvíli narazíš na skálu, jejíž kolmá stěna vede hluboko do jezera. ✎
#199 Kopeš kolem sebe do dřeva a snažíš se prkna vytrhnout z podlahy. V náhlém záchvatu šílenství ses zakousl do rezavého hřebíku, který prkna držel. Přitom ti vypadl zub. PAMATUJ: máš vlastní zub. ✎
#200 zůstáváš v tunelu na místě koukat ✎
#201 Můžete navštívit starostu, ale ten tu dnes není, nebo zařídit poštovní služby, nebo navštívit skromné muzeum zemského pokladu... také zde máme zbrojní sklad pro případ obleženě města a zásoby jídla pro týž účel. ✎
#202 on ale nesnese pohled na krev, takže na místě omdlí ✎
#203 Zahraješ kulové eso, které hned překryje srdcové eso. Zahlásíš, že stojíš a protihráč hru zakončí srdcovou sedmičkou. "To jsem si báječně zahrál," směje se a na památku ti dává trychtýř. Nevíš proč, asi nějaký místní zvyk. PAMATUJ: máš trychtýř. ✎
#204 Povoz se hýbnul a naskočil... brzy jsi chytil šikovný grif a snadno hmotou dřeva a železa pohybuješ. PAMATUJ: máš povoz. Kam s ním pojedeš? ✎
#205 zvuky tě posílají do postranního východu ✎
#206 V teplíčku se příjemně spíš. Vzbudí tě žena v plášti a s koštětem. "Co tu děláš?" ptá se. ✎
#207 Ve velbloudovu hrbu nacházíš prsten. PAMATUJ: máš prsten. Jak se k velbloudovi za tento nečekaný dárek odvděčíš? ✎
#208 Procházíš pěknými dubovými lesy. Přímo před tebou se zjeví myslivec se psem. ✎
#209 sdělí ti, že jsi hledaná osoba ✎
#210 Stropem proniká úzký paprsek světla, díky kterému můžeš nahlédnout do nádoby. Je celá prázdná, jen dole se třpytí malý kamínek, možná ametyst. PAMATUJ: máš ametyst. Pokračuješ dál a po pár krocích začínají točité schody dolů. ✎
#211 "Tady se nic neděje, chcípnul tu pes," směje se vrchní. ✎
#212 Pustina plynule přešla v lokální poušť. Trsy seschlé trávy uvedly a vstoupil jsi do kraje písku. ✎
#213 Krysa na tebe zaútočila a kousla tě do prstu, který teď silně krvácí.Slyšíš, jak se její drápy a pisklavý dech vzdalují chodbou. ✎
#214 Procházíš mezi exponáty a důkladně čteš popisky. Náhle ti zrak padne na Kitanino ostří. To je přece dávný ztracený meč, zdobený rubíny, vyrobený za dávných časů v horské pevnosti Gargarů! Cennost je dlouho nezvěstná – a nachází se v této vísce. Rychle o tom běž říct vedoucímu z rodu Gargarů! Řekni mu "Kitanino ostří!" ✎
Dítě zapiš a pochval. Zeptej se dítěte, co chce. MINIHRA: SERM
#215 Vypařil ses z města jako pára. Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#216 "Co jste to provedl!" zahartusil vrátný. "Na, tady máte hasák, zkuste to spravit." Chvíli jsi rumploval v hodinovém stroji hasákem, až jsi ho celý rozhasil. Vrátný zuřil, vyhodil tě a na hasák zapomněl. PAMATUJ: máš hasák. ✎
#217 Hmatáš podél stěny. Je ve skále vyražena hladce, jde se pohodlně a bezpečně. Náhle je ve stěně díra – zjistil jsi, že je v chodbě vyražená odbočka. ✎
#218 Opatrně nadzviháš nohavice a snažíš se projít potokem, ale nedaří se ti. Proud je příliš silný. Vylézáš zpět na břeh se zhoršenou náladou. PAMATUJ: máš mokro v botech ✎
#219 píšeš, píšeš ✎
#220 vydáš se k nejkrásnějšímu domu v okolí ✎
#221 "Ahoj příteli, nechceš si se mnou zahrát jednu partičku?" ✎
#222 ve sklepě nalezneš mrtvá těla původních obyvatel vesnice PAMATUJ máš hřbitov ✎
#223 Tiká. Obdivně jsi ho pozoroval jít. Strčil jsi dovnitř ruku, aby sis pohladil ozubené kolo. Stroj zaskřípal a zastavil se. ✎
#224 Ocitnul ses v jejich zajetí zavřený v temném sklepě. Žil jsi tam několik dní. Zjistil jsi však, že tě vězní ve svých vinných sklepích – roste tam mimořádná odrůda vína, které postupně upíjíš. To by mohlo zajímat Samarský rod. Když tě za několik dní propustí, uprosíš je, že ti dají lahev na ochutnání, kterou hned běžíš odevzdat vedoucímu z řad Samarků. Najdi vedoucího Samarků a řekni mu: VÍNO ✎
Zapiš si dítě. Minihra: třeba deset kliků, že se nechal zavřít do sklepa.
#225 zvuky tě posílají do postranního východu ✎
#226 Náhle se ozvou spěšné kroky. "Hej, ty tam, co to bereš, zaječela na tebe selka." ✎
#227 "Úá, úa!" voláš jako na lesy. Srnky vyskočily jako pominuté z drnů trávy, kde odpočívaly, a vyřítily se do lesa. Byly tak vyplašené, že mladší z nich zakopla. Když dopadla na zem, zdálo se ti, jako by přeběhla po něčem dunivém. ✎
#228 Protihráč Ti rozdá žaludovou desítku, listového krále a eso a srdcovou devítku. Sám si vezme jen dvě karty. Hraješ na žaludovou osmičku. ✎
#229 Žena se naštve, odvleče tě ke křeslu, sundá ti kalhoty a dá ti pořádný výprask. Nestálo to za to. PAMATUJ: máš výprask. Pak ti vysvětlí cestu do vesnice. Dá ti i brožurku, kde je plánek vesnice. Po všech těch lesích zatoužíš po civilizaci. Kam se vydáš? ✎
#230 Zkoušíš odloupnout tvarohovočokoládový větrník z omítky. Skřípají ti prsty po dřevě. Při bližším ohledání zjišťuješ, že perník je jen nakreslený. Trochu se ti ulevilo. ✎
#231 "Nechápu, jak ses sem dostal cestou do kostela. Ale budiž, pojď." Stojíš u kostela. Arkýřová okna, balustráda, barevná skla ve dveřích. Je pootevřen, táhne z něj chlad. ✎
#232 Po několika stech metrech dorazíš k zvláštnímu stavení. Je celé z perníku – a komín má z marcipánu. ✎
#233 Dostáváš alergický záchvat, dusíš se. ✎
#234 Krysa tě rafla do prstu, ten silně krvácí. Zvířeti se ale nepovedlo vymanit se z pevného sevření, mrská se ti v poraněné ruce. ✎
#235 Bohužel. Letadlo se během vzletu porouchalo a ty nemůžeš nikam odletět. Konec konců, kostely nejsou zas tak špatné. Stojíš u kostela. Arkýřová okna, balustráda, barevná skla ve dveřích. Je pootevřen, táhne z něj chlad. ✎
#236 Podle ozvěny máš pocit, že jsi ve velké místnosti. Vznáší se tu ve vzduchu jemná cínová pachuť. ✎
#237 Je to neuvěřitelné, ale pokakal tě pták. Měkký pleskavý náraz na hlavu. Když ti to došlo, tak jsi sebou trhl, až jsi srnky vyplašil; stejně teď nemáš zájem se za nimi honit. ✎
#238 V tom tě najednou něco čapne do velikých tlap a přitáhne si tě..uuu.. k čemu vlastně? Ucítíš strašlivý zápach...a pak jen padáš a padáš. Příšera tě sežrala. Najdi vedoucího Gargarů a řekni mu: jsem sežrán. ✎
Příjde-li za tebou dítě sežrané příšerou, řekni mu, ať vyhrabe hromádku hlíny na symbol toho, že se hrabe ve vnitřnostech příšery za cílem dostání se z ní ven.
#239 Podrbeš velblouda na hrbu. Otřásá se blahem, až z něj padají na zem roztoči. Velbloud spokojeně zahýkne, pak se rozejde pouští. ✎
#240 Zvedl se ti žaludek. Je jasné, že olizovat předmět už nebudeš. Chceš si ho zkusit nechat, nebo pokračovat chodbou? ✎
#241 "Co tu děláš!" vyhrkl na tebe strážný, hned jak ses dotknul dveří."Sem je vstup zakázán!" "Velmi se omlouvám, pane strážný, ukážete mi cestu –" ✎
#242 Žena po tobě skočí. "Já nejsem žádná ježibaba, jasné?" Ukáže ti nášivky: "správce skanzenu". Tenhle objekt je stylizován do podoby pohádkové chaloupky, aby si sem děti z vesnice chodili hrát. A teď mi pěkně pomůžeš dát to tady všechno do pořádku. ✎
#243 V ruce máš žaludovou desítku, listového krále a eso a srdcovou devítku a kulovou desítku. Protihráč mění na listy. ✎
#244 Protihráč kartu překryje svou poslední listovou sedmičkou. "Ještě jednou?" zeptá se. ✎
#245 "Co to děláte!" zahartusil vrátný, jakmile skřípla vitrina. "Padejte odus, tady nemáte co dělat. Jedná se o poklady našeho města!" ✎
#246 rozumíš velbloudovi ✎
#247 Ve velbloudovu hrbu nacházíš safír. PAMATUJ: máš safír. Jak se k velbloudovi za tento nečekaný dárek odvděčíš? ✎
#248 Majznul ses do hlavy. Chvííli se motáš a vkleče běduješ. Snažíš se zorientovat, ale příšerně ti trne hlava. Už už si myslíš, že ses sebral a můžeš vykročit dál, když tu uděláš krok do mokrého prázdna a vodní proud tě unáší. Konečně se dostáváš na hladinu a lapáš po dechu. Kvapem ti docházejí síly. Rukou nahmátneš slizký kámen. Snažíš se vyšplhat, nebo uplaveš ještě pár posledních temp do tmy? ✎
#249 mladému vesničanovi se rozzáří oči dojetím - jedná se o vzpomínkovou schránu jeho praprapradědečka, obsahující důkazy o šlechtickém původu jeho rodiny a pár historicky cenných známek - jednu ti dá. PAMATUJ máš známku ✎
#250 "Co jste to provedl!" zahartusil vrátný. "Na, tady máte hasák, zkuste to spravit." Chvíli jsi rumploval v hodinovém stroji hasákem, až jsi ho celý rozhasil. Vrátný zuřil, vyhodil tě a na hasák zapomněl. PAMATUJ: máš hasák. ✎
#251 Stále jdeš za divnými zvuky, vedou tě podivnou dlouhou chodbou, kam jen občas prosvítá světlo děrami v kořenech nad tebou. V jenom kořeni byla zašprajcnuta píšťala. PAMATUJ: máš píšťalu. Nakonec chodba ústí do suchého lesa – zřejmě dříve sloužila pro neviděný pohyb obranných armád pod zemí. Vyschlý les se před tebou rozevřel a odhalil širý pohled na starý lom. Část lomu je zalita vodou, část je přístupná. Všude kolem je suchopár. ✎
#252 Ze zahrádky jsou slaďoučké. PAMATUJ: máš maliny. ✎
#253 "Je otevřeno, proč bušíte?" ozval se hlas zevnitř. "Návštěvní hodiny jsou až do šesti." ✎
#254 V truhle je oko. PAMATUJ: máš oko. Na obzoru se rýsují stavení. Ke kterému zamíříš? ✎
#255 Našel jsi kněze. Měl jsi s ním velmi zajímavý rozhovor a vyměnili jste si poštovní kontakty. Zřejmě jsi našel přítele na celý život. ✎
#256 Každý správný mlýn má poblíž sípku s moukou. Řekl sis, že tam mlynář jistě schovává nějakou utajenou drahocennost, stejně jako ty doma schováváš pod polštářem medvídka. Prohrabáváš mouku, zkoumáš bílý prášek mezi prsty, když tu najednou na tebe vypadne dochucovadlo do polévky. Zvláštní. PAMATUJ: máš dochucovadlo do polévky. ✎
#257 Křesneš křesadlem a zamřížované dveře pod schody se rozzáří. Vidíš, že dveře jsou zamčeny pouhou petlicí zevnitř, snadno mříže odemkneš. Zřejmě se nacházíš ve sklepení pod radnicí. Na jedněch dveřích je nápis archiv, na druhých zbrojnice. ✎
#258 Stropem proniká úzký paprsek světla, díky kterému můžeš nahlédnout do nádoby. Je celá prázdná, jen dole se třpytí malý kamínek, možná drahokam. PAMATUJ: máš drahokam. Pokračuješ dál a po pár krocích začínají točité schody dolů. ✎
#259 začnou se kolem tebe scházet lidé, ale netváří se, že by jim záleželo na tom, co říkáš ✎
#260 Zahraješ srdcovou desítku a protihráč si lízne. V ruce máš jen listovou devítku. ✎
#261 V ruce máš srdcovou devítku, zelenou desítku a žaludového krále. Protihráč si lízne, hraješ dál na kulové eso. ✎
#262 V ruce máš žaludovou devítku a srdcovou osmičku. Protihráč dá přes desítku kulovou desítku. ✎
#263 Snažil ses najít na radnici někoho fundovaného, kdo by ti pomohl s vyjednáváním, koho by ses mohl zeptat, jak ostří získat, ale nakonec jsi našel jen vrátného. Vrátný rozhodil rukama. "Je mi líto, že vám nemůžu pomoct." ✎
#264 Zaryl jsi dlaně a propátrával, není-li něco v hlíně skryto. Vyloupnul jsi chuchvalec hlíny a najednou cítíš drolení. Odbočka se sype. ✎
#265 Nacházíš se uprostřed jezera, vstupuje do tebe chlad a třes, jsi dezorientovaný. Máš pocit, že plaveš v kruhu. Slizce se o tebe otřela ryba. ✎
#266 Protihráč přihodí ještě listovou osmičku. V ruce máš srdcovou desítku, listovou devítku, žaludové eso a srdcovou devítku a srdcové eso. ✎
#267 Vodní proud tě unáší. Snažíš se držet nad hladinou, ale dravý potok si s tebou hraje jako s hračkou, konečně se dostáváš na hladinu a lapáš po dechu. Kvapem ti docházejí síly. Rukou nahmátneš slizký kámen. Snažíš se vyšplhat, nebo uplaveš ještě pár posledních temp do tmy? ✎
#268 Než ses vyhrabal, počkal jsi chvíli, kam tě příšera zanese. Vypadá, že jsi někde u potoka, možná blízko příšeřího doupěte. ✎
#269 A za chvilku už si slízneš i smetanu! PAMATUJ: máš slízlou smetanu ✎
#270 Jedná se o malou čínskou vázičku z vyrytými znaky zapuštěnou do země. Okraje vázy zdobí velké kameny hrubé na pohmat. ✎
#271 uvnitř zpustlého stavení spatříš sedět v křesle starého muže, který se zvedá a jde ti otevřít. Zeptá se tě nerudně, co tu pohledáváš? ✎
#272 Nahmatal si na dotek příjemnou, kulovitou věc. Vrátil ses na denní světlo, aby sis ji pořádně prohlédnul. Je to kaleidoskop. PAMATUJ: máš kaleidoskop. ✎
#273 Tady asi musí sedět myslivec. V noci má celou louku jako na dlani a při měsíčku pozoruje pasoucí se stáda. Nyní se nepase nic. I když; u remízku se pasou dvě srnky; neviděl/a jsi je kvůli sluníčku. ✎
#274 "Jediný větší potok v širokém okolí je támhle za tím skalním převisem." Brzy jsi došel k potoku – spíš menší říčce. Na druhou stranu se dostat nemůžeš, leda bys zkusil přebrodit. ✎
#275 Stojíš a protihráč přidá eso srdcové. V ruce máš srdcovou devítku, kulové eso a zelenou desítku. ✎
#276 Nejprve ses praštil o stěnu, protože se stočila o devadesát stupňů doleva, potom jsi upadl na točitých schodech a skutálel se dolů. Ošklivě ses pomlátil. Teplota ochladla, stojíš zřejmě u nějakého vodního prostoru. ✎
#277 všechny vypadají stejně, vydávají takové ptačí zvuky ✎
#278 Zašátrat po tom... ve tmě. Jo, je to nechutný, zem je trochu přihnilá, ale jdu do toho. A hurá, našel jsi louč. PAMATUJ, máš louč. ✎
#279 Naštvaně se za tebou rozběhla. Vzal jsi nohy na ramena a nezastavil ses, než byla daleko za tebou. Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#280 Vykradl ses za město, až na kopec, kde pomalu klape veliký lidský stroj: Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#281 Vypadá to, že se nacházíš u tajného podzemního jezera. Zřejmě by šlo obejít. Pohmatem zjistíš, že je voda příjemně teplá a lehce bublá. ✎
#282 "To jsem si báječně zahrál," směje se a na památku ti dává trychtýř. Nevíš proč, asi nějaký místní zvyk. PAMATUJ: máš trychtýř. ✎
#283 Obcházíš stavení. Vzadu u humen se nachází bytelný chlívek na dubovou petlici. Zdá se, že vevnitř nikdo není. ✎
#284 Jenže zjistíš, že kolem dokola se nenachází nic jiného než volné prostranství a jezero u kterého stojíš. ✎
#285 Sedneš si na bobek těsně vedle jezera a začneš kopat v zemi. ✎
#286 Teplota ochladla, stojíš zřejmě u nějakého vodního prostoru. ✎
#287 Karbaník ti rozdá srdcovou desítku, listovou devítku a žaludové eso. Hraješ na kulovou osmičku. ✎
#288 Po pár minutách jsi došel k nějaké tmavé siluetě, která vydává zvláštní zvuky. ✎
#289 nerozumíš velbloudovi ✎
#290 slyšíš zvuky ✎
#291 "Ale, ale, mládeži. Takoví utřinosové alkohol nedostanou." ✎
#292 PAMATUJ: máš kštici. ✎
#293 "Muzeum" jsou dva secesně vybavené pokoje se skleněnými vitrinami, které obsahují zlaté a stříbrné cennosti, buly a vyznamenání místních obyvatel za poslední několik set let. ✎
#294 píšeš, píšeš ✎
#295 je tam chodba ✎
#296 "Starosta dnes návštěvy nepřijímá." Vrátný rozhodil rukama. "Je mi líto, že vám nemůžu pomoct." ✎
#297 Rukou jsi hmátnul do vody – brr, ta je ledová. V ozvěně vlastního sípání jsi neslyšel tichounký vodní proud, který teče skálou. ✎
#298 V ruce máš žaludovou devítku, srdcovou osmičku a srdcového krále. Protihráč dá přes kulovou desítku kulového spodka. ✎
#299 Vyšel jsi po schodech až k monstrózními hodinovému stroji, který otáčí ciferníkem na věži. Dál vede cesta leda po žebříku. ✎
#300 Zahraješ krále, načež protihráč vyndá poslední listovou sedmičku. "To jste mě tedy dostal," přiznáváš. "Ještěže jsme o nic nehráli, prohrál bych boty." ✎
#301 Támhle dolů přes ten palouk, když sejdeš do údolí. Dáš se pak po lesní cestě vlevo a vyjdeš na pole. Odtamtud je vesnice vidět už zdálky. ✎
#302 Brzy jsi došel k potoku – spíš menší říčce. Na druhou stranu se dostat nemůžeš, leda bys zkusil přebrodit. ✎
#303 Jdeš po udusané hlíně, skály kolem jsou plny zubů od těžení. Všiml sis, že osamělý nad lomem se tyčí větrný mlýn. ✎
#304 Jenže nemáš plavky. ✎
#305 mladému vesničanovi se rozzáří oči dojetím - jedná se o vzpomínkovou schránu jeho praprapradědečka, obsahující důkazy o šlechtickém původu jeho rodiny a pár historicky cenných mincí - jednu ti dá. PAMATUJ máš minci ✎
#306 Byl jsi zachráněn knězem. Jsi hrozně rád! Našel jsi kněze. Měl jsi s ním velmi zajímavý rozhovor a vyměnili jste si poštovní kontakty. Zřejmě jsi našel přítele na celý život. ✎
#307 Lezeš vzhůru po vratkém žebříku. Kymácí se. Máš strach. Nakonec však dolezeš na horní příčku a nahmátneš podlahu podkrovní krytiny. Vzápěti vykřikneš bolestí, sáhl jsi do střepů sošky. PAMATUJ: máš střepy sošky. ✎
#308 Náhle před sebou slyšíš rychlé drápky a malý sípavý dech. Pískot. V tvojí blízkosti se nachází krysa, zřejmě pořádně macatá. ✎
#309 vrata s nápisem "ZAVŘENO NA NEURČITO" jsou oblepená plakáty s tvojí podobiznou a vypsanou odměnou ✎
#310 Obezřetmě slézáš a pomalu se blížíš k srnkám. Držíš se proti větru, aby tě nezmečily. Když jsi už hodně blízko, doslova se kradeš podrostem. Starší srnka se na tebe upřeně zadívává. ✎
#311 Na obzoru se vynořila první stavení. Myslel sis, že se jedná o malou vísku, řady ulic však nekončí. Asi se jedná o místo okresního formátu. K čemu zamíříš? ✎
#312 Nadvedáš jednu pokličkku po druhé. Některé nádobky jsou prázdné, v jedné je lákavá tekutina. Už už se chceš napít – když tu si na nádobce přečteš název: Vranský trs. Jen co ses nadechl smrdutého koncentrátu, měls pocit, že ti zažloutly panenky. Našli jsme trs! Jdi to ihned říct Lordu Samarkovi Silnému. Řekni mu: MÁM VRANSKÝ TRS. ✎
pochválit a zapsat dítě KONEC. Minihra: přines vedoucímu šišku a olízni ji jako protilátku
#313 A máš to. Stojíš v neznámé místnosti. Všude kolem tebe je tma. Dveře se za tebou zabouchly. Nemáš ani světlo, ani ponětí, kde jsi, nebo kde jsou dveře, aby ses mohl dostat ven. ✎
#314 Po několika marných pokusech a několika nevhodných dveří nacházíš jedny velmi staré. ✎
#315 Je ti zima. Hledáš oblečení. Ale marně, jektáš zuby. ✎
#316 starý muž začne volat o pomoc z okna a brzy se pod oknem začnou sbíhat nějací lidé sdělí ti, že jsi hledaná osoba ✎
#317 Vidíš ohromné bohatství. Zlato se leskne po stěnách, poháry a starodávné číše lemují mahagonové stoly. Nutno říci, že ztrouchnivělé, jeden se pod tvým dotykem rozpadl a cinkovat cenností se nesl ozvěnou. Toto musíš ihned jít oznámit představenému rodu Lanbalů. Řekni mu heslo "ZLATO". ✎
Toto je past. Vedoucí, který slyší heslo ZLATO, dítě vyloučí, protože dítě nemohlo získat louč.
#318 Ocitnul ses v jejich zajetí zavřený v temném sklepě. Žil jsi tam několik dní. Zjistil jsi však, že tě vězní ve svých vinných sklepích – roste tam mimořádná odrůda vína, které postupně upíjíš. To by mohlo zajímat Samarský rod. Když tě za několik dní propustí, uprosíš je, že ti dají lahev na ochutnání, kterou hned běžíš odevzdat vedoucímu z řad Samarků. Najdi vedoucího Samarků a řekni mu: VÍNO ✎
Zapiš si dítě. Minihra: třeba deset kliků, že se nechal zavřít do sklepa.
#319 Hravě ses po kolenou proplazil na druhý břeh – proud nebyl nikterak silný. Jsi však pořádně promrzlý. Chodba pokračuje zřejmě dál, je ti čím dál větší ouzko. ✎
#320 Ve svém putování jsi dospěl až k jezeru. Před tebou se rozkládá úschvatná vodní plocha – zpívají ptáci, slunce svítí. ✎
#321 Nahmátnul jsi něco hladkého a mírně ulepeného. Nemáš světlo, aby sis mohl předmět prohlédnout. ✎
#322 V ruce máš listovou devítku a kulové eso. Protihráč si vezme čtyři karty. "Začínáš.", řekne. Hraješ na žaludovou osmičku. ✎
#323 Vrchní se ti vysmál. "Tak, mladej, a teď odsud vypadni." ✎
#324 Přes osmičku dopadne poslední karta protihráce - listová sedmička. "Ještě jednou?" zeptá se s nadějí v hlase. ✎
#325 PAMATUJ, máš kapesník. ✎
#326 Protihráč přes ní dá listové eso. ✎
#327 S hrozivým a nepřirozeným zvukem se ti podařilo dveře konečně otevřít. Jenže za nimi je tma... ✎
#328 Vidím, že jsi ještě mladý. Nehráli bychom o peníze, to se nesluší. Jenom partičku prší. ✎
#329 "No karet, kolik si vezmeš? Prší a můžeš si vybrat kolik chces na začátku karet." ✎
#330 Něco ve tmě nakopneš a ta věc zachrastí. Lekneš se, že by to mohla být lebka. ✎
#331 "No, co se dá dělat, nutit tě nebudu," ušklíbne se hráč. "Tak tě aspoň pozvu na malinovku. Chutnala, je to tvé červené potěšení. ✎
#332 Práskl jsi bičem na zem. Selka ti bič chytla a srazila tě na zem. "A padej odsud, ať už tě tu víckrát nevidím!" Pracně se sbíráš ze země a lížeš rány. Kam se vydáš? ✎
#333 Na prostranství nacházíš veliký strom. Posadíš se do stínu jeho větví. Tu zjistíš, že pod kořenem je díra. ✎
#334 Podle ozvěny máš pocit, že jsi ve velké místnosti. Vznáší se tu ve vzduchu jemná cínová pachuť. ✎
#335 Každý správný mlýn má poblíž sípku s moukou. Řekl sis, že tam mlynář jistě schovává nějakou utajenou drahocennost, stejně jako ty doma schováváš pod polštářem medvídka. Prohrabáváš mouku, zkoumáš bílý prášek mezi prsty, když tu najednou na tebe vypadne moučný červ. PAMATUJ: máš moučného červa. ✎
#336 "Stojíš.", řekneš, načež protihráč odvětí "Kdeže.", a zahraje srdcové eso. Pokýveš hlavou a přes eso hodí srdcovou devítku. V ruce máš listovou devítku a srdcovou desítku. ✎
#337 V přístěnku je pár polen. Naházíš je do pece. Dojde ti, že takhle se oheň nerozdělá a polena vyndáš. Schmoustáš dospod nějaký starý papír, na to postavíš pyramidku třísek a zapálíš. Oheň utěšeně plápolá. ✎
#338 "Jen tak?" ✎
#339 Se vším jí pomůžeš. Když je spokojená a místnost září vycíděnou čistotou, usměje se. Tak kam máš vlastně namířeno? ✎
#340 V huňatých zaprášených dekách jsi našel schovánu lahvičku s nějakou tekutinou. ✎
#341 nabízí ti bramborovou placku se škvarkama a kus jehněčí pečeně ✎
#342 "Haha, ta není veřejně přístupná. Ale máme přebytky, počkej..." Vrátný odejde dozadu. "Na," hodí ti pytlík mouky. PAMATUJ: máš mouku. ✎
#343 "Ale ale prr," volá na tebe myslivec. "Co chceš dělat u mé hájovny?" ✎

Tajná část pro vedoucí

#317 Vidíš ohromné bohatství. Zlato se leskne po stěnách, poháry a starodávné číše lemují mahagonové stoly. Nutno říci, že ztrouchnivělé, jeden se pod tvým dotykem rozpadl a cinkovat cenností se nesl ozvěnou. Toto musíš ihned jít oznámit představenému rodu Lanbalů. Řekni mu heslo "ZLATO". ✎
Toto je past. Vedoucí, který slyší heslo ZLATO, dítě vyloučí, protože dítě nemohlo získat louč.
#107 Archiv byl liduprázdný, zvedl se oblak prachu, ale svitkuplný. Pročítáš staré svitky. Jeden pojednává o králi Nalostrosu – vypráví příběhy, které jsi ještě nikdy neslyšel. Honem jdi najít vedoucího z Malestrů a řekni mu "SVITEK" ✎
Pokud vedoucí uslyší "SVITEK", pochválí dítě, zapíše si ho a pošle dál: "Vrať se do archivu, jestli tam není ještě něco zajímavého o našem rodu." Minihra: rekni 3 vety o krali Nalostrosu
#214 Procházíš mezi exponáty a důkladně čteš popisky. Náhle ti zrak padne na Kitanino ostří. To je přece dávný ztracený meč, zdobený rubíny, vyrobený za dávných časů v horské pevnosti Gargarů! Cennost je dlouho nezvěstná – a nachází se v této vísce. Rychle o tom běž říct vedoucímu z rodu Gargarů! Řekni mu "Kitanino ostří!" ✎
Dítě zapiš a pochval. Zeptej se dítěte, co chce. MINIHRA: SERM
#238 V tom tě najednou něco čapne do velikých tlap a přitáhne si tě..uuu.. k čemu vlastně? Ucítíš strašlivý zápach...a pak jen padáš a padáš. Příšera tě sežrala. Najdi vedoucího Gargarů a řekni mu: jsem sežrán. ✎
Příjde-li za tebou dítě sežrané příšerou, řekni mu, ať vyhrabe hromádku hlíny na symbol toho, že se hrabe ve vnitřnostech příšery za cílem dostání se z ní ven.
# Ocitnul ses v jejich zajetí zavřený v temném sklepě. Žil jsi tam několik dní. Zjistil jsi však, že tě vězní ve svých vinných sklepích – roste tam mimořádná odrůda vína, které postupně upíjíš. To by mohlo zajímat Samarský rod. Když tě za několik dní propustí, uprosíš je, že ti dají lahev na ochutnání, kterou hned běžíš odevzdat vedoucímu z řad Samarků. Najdi vedoucího Samarků a řekni mu: VÍNO ✎
Zapiš si dítě. Minihra: třeba deset kliků, že se nechal zavřít do sklepa.
#197 Šplháš do vysokého kopce, říčka se zužuje a je z ní malý potůček. Nakonec zbývá malý pramen, vyvěrající jen tak ze země. To by mohlo zajímat Aravary, kteří zřizují lidem studánky a vedou vodu do měst a obcí. Měl bys o poloze pramene říct Aravarům. NAJDI vedoucího Aravarů a řekni mu: "PRAMEN" ✎
Pochválit dítě, zapsat si ho.
#312 Nadvedáš jednu pokličkku po druhé. Některé nádobky jsou prázdné, v jedné je lákavá tekutina. Už už se chceš napít – když tu si na nádobce přečteš název: Vranský trs. Jen co ses nadechl smrdutého koncentrátu, měls pocit, že ti zažloutly panenky. Našli jsme trs! Jdi to ihned říct Lordu Samarkovi Silnému. Řekni mu: MÁM VRANSKÝ TRS. ✎
pochválit a zapsat dítě KONEC. Minihra: přines vedoucímu šišku a olízni ji jako protilátku