Část pro děti

#1 Start. Přicházíš do neznámé země, kterou je třeba prozkoumat. ✎
#2 Vždycky si můžeš vybrat, kam jít – je stále z čeho vybírat. Před tebou se prostírají lány polí, hluboké lesy i strže a místní obyvatelé se svými zvyklostmi. ✎
#3 Rozhlížíš se na okraji lesa. Je pěkný den, zpívají ptáčci. Do lesa vede cesta, široká cesta, opodál stojí posed... ✎
#4 Brzy zjistíš, že se plazíš zbytečně; chodba se zvedla. ✎
#5 nabízí ti bramborovou placku se škvarkama a kus jehněčí pečeně ✎
#6 Na obzoru se vynořila první stavení. Myslel sis, že se jedná o malou vísku, řady ulic však nekončí. Asi se jedná o místo okresního formátu. K čemu zamíříš? ✎
#7 Vypadá to, že se nacházíš u tajného podzemního jezera. Zřejmě by šlo obejít. Pohmatem zjistíš, že je voda příjemně teplá a lehce bublá. ✎
#8 Vidím, že jsi ještě mladý. Nehráli bychom o peníze, to se nesluší. Jenom partičku prší. ✎
#9 Jenže zjistíš, že kolem dokola se nenachází nic jiného než volné prostranství a jezero u kterého stojíš. ✎
#10 Kopeš do klacků, ale drží pevně. Zkoušíš vyndat hřebíky ze stromu a škodolibě se těšíš, až se posed zřítí. Místo toho sis ale jenom zadřel pořádnou třísku. ✎
#11 V ruce máš vedle listové devítky žaludového spodka, protihráč mění na listy. ✎
#12 V truhle je oko. PAMATUJ: máš oko. Na obzoru se rýsují stavení. Ke kterému zamíříš? ✎
#13 Vcházíš do hostince, za výčepem stojí vrchní, u stolu sedí karbaník. S kým si chceš promluvit? ✎
#14 Podíváš se a zjišťuješ, že je to klíč. ✎
#15 Každý správný mlýn má poblíž sípku s moukou. Řekl sis, že tam mlynář jistě schovává nějakou utajenou drahocennost, stejně jako ty doma schováváš pod polštářem medvídka. Prohrabáváš mouku, zkoumáš bílý prášek mezi prsty, když tu najednou na tebe vypadne dochucovadlo do polévky. Zvláštní. PAMATUJ: máš dochucovadlo do polévky. ✎
#16 Koukáš na lesy a hory, pastviny a louky. Nic zajímavého jsi nenašel. ✎
#17 Píšeš, jak se ti stýská. "Ahoj, mám se dobře, jsem na diplomatické misi," píšeš. ✎
#18 Můžete navštívit starostu, ale ten tu dnes není, nebo zařídit poštovní služby, nebo navštívit skromné muzeum zemského pokladu... také zde máme zbrojní sklad pro případ obleženě města a zásoby jídla pro týž účel. ✎
#19 vidíš velblouda ✎
#20 Jenže nemáš plavky. ✎
#21 Prcháš jako šílený. Přímo před tebou se zjeví myslivec se psem. ✎
#22 "Tak mi nepošlapej kytičky," zasmál se myslivec a odchází. ✎
#23 Krysa tě rafla do prstu, ten silně krvácí. Zvířeti se ale nepovedlo vymanit se z pevného sevření, mrská se ti v poraněné ruce. ✎
#24 "Jen tak?" ✎
#25 "Haha, ta není veřejně přístupná. Ale máme přebytky, počkej..." Vrátný odejde dozadu. "Na," hodí ti pytlík mouky. PAMATUJ: máš mouku. ✎
#26 Přikládáš jednu knihu po druhé, mizí v žáru. "Co se to tady děje!" do místnosti vpadla stará žena s koštětem. ✎
#27 Na farmě žije spousta zajímavých zvířat. Která navštívíš? ✎
#28 Vypařil ses z města jako pára. Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#29 všechny vypadají stejně, vydávají takové ptačí zvuky ✎
#30 Dostal ses ven z příšery, ta leží vedle tebe mrtvá. Ty se vracíš zpět ke dveřím, které otevřeš a stojíš opět v kostele. ✎
#31 Chvíli skřípou, potom je však vyvrátíš z pantů. Se smutným zaúpěním se ti svezou k nohám a poraní ti koleno. "Hloupý vrata!" ulevíš si. Cítíš se jako ničitel. Po chvíli se zastydíš. ✎
#32 Protihráč přihodí ještě listovou osmičku. V ruce máš srdcovou desítku, listovou devítku, žaludové eso a srdcovou devítku a srdcové eso. ✎
#33 Náhle před sebou slyšíš rychlé drápky a malý sípavý dech. Pískot. V tvojí blízkosti se nachází krysa, zřejmě pořádně macatá. ✎
#34 Vyschlý les se před tebou rozevřel a odhalil širý pohled na starý lom. Část lomu je zalita vodou, část je přístupná. Všude kolem je suchopár. ✎
#35 "Ať tě to ani nenapadne!" Myslivec ti vlepí pořádnou facku. "Osobo drzá, co si to ke mně dovoluješ," kroutí myslivec hlavou a pohoršeně odchází. ✎
#36 "To ne, ale mohlo by se ti hodit tohle," zasmál se. PAMATUJ: máš lano. ✎
#37 "Tak, mladej, a teď odsud vypadni." ✎
#38 ale je zavřená ✎
#39 Stropem proniká úzký paprsek světla, díky kterému můžeš nahlédnout do nádoby. Je celá prázdná, jen dole se třpytí malý kamínek, možná ametyst. PAMATUJ: máš ametyst. Pokračuješ dál a po pár krocích začínají točité schody dolů. ✎
#40 PAMATUJ: máš kštici. ✎
#41 Našel jsi kněze. Měl jsi s ním velmi zajímavý rozhovor a vyměnili jste si poštovní kontakty. Zřejmě jsi našel přítele na celý život. ✎
#42 Dvakrát jsi po žebříku sklouznul. Začal ses tedy drápat přímo po rezavých hřebíkách na stromě. Nakonec ses do kabiny vyšplhal! ✎
#43 Dostáváš alergický záchvat, dusíš se. ✎
#44 Zahraješ srdcovou desítku a protihráč si lízne. V ruce máš jen listovou devítku. ✎
#45 Musel ses přkrčit – chodba dříve byla zřejmě velká, pak mohlo dojít k nějakému závalu. Nyní by ses musel začít plazit. Kameny vypadají však pevně zaklesnuty, nedrolí se. ✎
#46 Zkoušíš odloupnout tvarohovočokoládový větrník z omítky. Skřípají ti prsty po dřevě. Při bližším ohledání zjišťuješ, že perník je jen nakreslený. Trochu se ti ulevilo. ✎
#47 vydáš se k nejkrásnějšímu domu v okolí ✎
#48 "Tady není ani kapka, v tomhle pískovcovém lese je pramenů málo a tahle chaloupka stojí na suché tvrdé skále. Ale kousek cesty odtud stojí hostinec, tam bys něco k pití dostal." ✎
#49 Ve velbloudovu hrbu nacházíš safír. PAMATUJ: máš safír. Jak se k velbloudovi za tento nečekaný dárek odvděčíš? ✎
#50 Zvedl se ti žaludek a přišly na tebe mdloby; odhodil jsi předmět daleko od sebe. Chvíli ses choulil s křečemi v břiše. Nevíš, jak dlouho to trvalo, ale pomalu jsi nabyl sil pokračovat. ✎
#51 PAMATUJ, máš kost. ✎
#52 Scházíš po schodech dolů. Cesta končí mřížemi. ✎
#53 PAMATUJ: máš hada. ✎
#54 Než ses vyhrabal, počkal jsi chvíli, kam tě příšera zanese. Vypadá, že jsi někde u potoka, možná blízko příšeřího doupěte. ✎
#55 vtom vtrhnou do domu vojáci ✎
#56 V ruce máš listovou devítku a kulové eso. Protihráč si vezme čtyři karty. "Začínáš.", řekne. Hraješ na žaludovou osmičku. ✎
#57 vzbudí tě kopanec do žeber a zjistíš, že jsi obklopen vesničany ✎
#58 Nahmatal si na dotek plyšovou věc. Vrátil ses na denní světlo, aby sis ji pořádně prohlédnul. Je to medvídek. PAMATUJ: máš plyšového medvídka. ✎
#59 Když podupeš na místě, cítíš pod nohou dunivé dřevo. Odhrneš vrstvu šišek a jehličí a nacházíš dřevěný poklop. S námahou jej otevřeš. Pod nohama máš žebřík dolů do neznáma. ✎
#60 Mlýnské kolo se roztočilo a srazilo tě. ✎
#61 Vrchní ti točí sklenici piva. "A vážně ti bylo osmnáct?" "Samozřejmě," ujistil jsi vrchního. "Tak tady máte," podává ti orosený mok. PAMATUJ: máš pivo. ✎
#62 Kopeš kolem sebe do dřeva a snažíš se prkna vytrhnout z podlahy. V náhlém záchvatu šílenství ses zakousl do rezavého hřebíku, který prkna držel. Přitom ti vypadl zub. PAMATUJ: máš vlastní zub. ✎
#63 Žena se naštve, odvleče tě ke křeslu, sundá ti kalhoty a dá ti pořádný výprask. Nestálo to za to. PAMATUJ: máš výprask. Pak ti vysvětlí cestu do vesnice. Dá ti i brožurku, kde je plánek vesnice. Po všech těch lesích zatoužíš po civilizaci. Kam se vydáš? ✎
#64 Hravě ses po kolenou proplazil na druhý břeh – proud nebyl nikterak silný. Jsi však pořádně promrzlý. Chodba pokračuje zřejmě dál, je ti čím dál větší ouzko. ✎
#65 ve sklepě nalezneš mrtvá těla původních obyvatel vesnice PAMATUJ máš hřbitov ✎
#66 Chutná to jako břečka! Máš pocit, že se udávíš. Doufáš jenom, že to nebyl nějaký jed, že to bylo pitelné alespoň původně. PAMATUJ: máš džus ✎
#67 Naštvaně se za tebou rozběhla. Vzal jsi nohy na ramena a nezastavil ses, než byla daleko za tebou. Na farmě žije spousta zajímavých zvířat. Která navštívíš? ✎
#68 "U šesti baňatých ochechulí!" zařval jsi na půlku lesa. ✎
#69 "To jsem si báječně zahrál," směje se a na památku ti dává trychtýř. Nevíš proč, asi nějaký místní zvyk. PAMATUJ: máš trychtýř. ✎
#70 Vykradl ses za město, až na kopec, kde pomalu klape veliký lidský stroj: Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#71 "Ty zloději zlodějská," zaječel na tebe vracející se hajný. "Padáš odsud! Člověk si musí kvůli takovým jako ty začít zamykat dveře. Běž se kát do kostela, sic tě můj pes roztrhá." ✎
#72 Šplháš do vysokého kopce, říčka se zužuje a je z ní malý potůček. Nakonec zbývá malý pramen, vyvěrající jen tak ze země. To by mohlo zajímat Aravary, kteří zřizují lidem studánky a vedou vodu do měst a obcí. Měl bys o poloze pramene říct Aravarům. NAJDI vedoucího Aravarů a řekni mu: "PRAMEN" ✎
Pochválit dítě, zapsat si ho.
#73 Stále jdeš za divnými zvuky, vedou tě podivnou dlouhou chodbou, kam jen občas prosvítá světlo děrami v kořenech nad tebou. V jenom kořeni byla zašprajcnuta píšťala. PAMATUJ: máš píšťalu. Nakonec chodba ústí do suchého lesa – zřejmě dříve sloužila pro neviděný pohyb obranných armád pod zemí. Vyschlý les se před tebou rozevřel a odhalil širý pohled na starý lom. Část lomu je zalita vodou, část je přístupná. Všude kolem je suchopár. ✎
#74 Pustina plynule přešla v lokální poušť. Trsy seschlé trávy uvedly a vstoupil jsi do kraje písku. ✎
#75 Nacházíš se na břehu podzemního jezera. Udělal jsi pár dřepů, aby ses zahřál a vyklepal jsi boty. Z levé boty na tebe vypadla malá rybka, vypadá, že už je leklá. Dáš si ji do váčku na předměty. PAMATUJ: máš rybu. ✎
#76 po krátké prohlídce vstupní haly tě hrozně vyleká hlas, který se na tebe oboří, co tam děláš ✎
#77 Na prostranství nacházíš veliký strom. Posadíš se do stínu jeho větví. Tu zjistíš, že pod kořenem je díra. ✎
#78 Jdeš po udusané hlíně, skály kolem jsou plny zubů od těžení. Všiml sis, že osamělý nad lomem se tyčí větrný mlýn. ✎
#79 Vrátný rozhodil rukama. "Je mi líto, že vám nemůžu pomoct." ✎
#80 Protihráč přes ní dá listové eso. ✎
#81 "Co to děláte!" zahartusil vrátný, jakmile skřípla vitrina. "Padejte odus, tady nemáte co dělat. Jedná se o poklady našeho města!" ✎
#82 "Starosta dnes návštěvy nepřijímá." Vrátný rozhodil rukama. "Je mi líto, že vám nemůžu pomoct." ✎
#83 Kupodivu se ti podařilo vzpouzející se zvíře nacpat do váčku na předměty a ten pevně uzavřít. PAMATUJ: máš krysu. ✎
#84 Napíšeš pohled rodičům, nebo nejlepšímu kamarádu? ✎
#85 Teplota ochladla, stojíš zřejmě u nějakého vodního prostoru. ✎
#86 Karbaník přidá svou poslední kartu srdcovou sedmičku. "To jsem si báječně zahrál," směje se a na památku ti dává trychtýř. Nevíš proč, asi nějaký místní zvyk. PAMATUJ: máš trychtýř. ✎
#87 Zahraješ kulové eso, které hned překryje srdcové eso. Zahlásíš, že stojíš a protihráč hru zakončí srdcovou sedmičkou. "To jsem si báječně zahrál," směje se a na památku ti dává trychtýř. Nevíš proč, asi nějaký místní zvyk. PAMATUJ: máš trychtýř. ✎
#88 "Stejně díky za zábavu," říká a dává ti na památku zimník. Nevíš proč. PAMATUJ: máš zimník. ✎
#89 Kolem se neozývá nic kromě líného šplouchání vody o neviditelný ostrovní břeh. ✎
#90 Naštěstí je odemčeno. Hned za dvířky začínají schody vzhůru, vypadá to, že možná vedou až do věže. ✎
#91 "Stejně díky za zábavu," říká a dává ti na památku cedník. Nevíš proč. PAMATUJ: máš cedník. ✎
#92 Obcházíš stavení. Vzadu u humen se nachází bytelný chlívek na dubovou petlici. Zdá se, že vevnitř nikdo není. ✎
#93 Vzadu za hostincem jsi našel několik povozů. Zřejmě náhradní vozy pro cestující, kteří mají čerstvé koně, ale unavené kočáry. Také jsi našel několik koní, zřejmě pro cestující, které mají svěží kočáry, ale unavené koně. ✎
#94 rychle dokončíš svojí práci, ale ruka se ti zanítí. PAMATUJ: máš bolest vtom vtrhnou do domu vojáci ✎
#95 Vydáváš se k jihu. Každý kilometr potkáváš dalšího velblouda, co zírá k jihu. ✎
#96 Archiv byl liduprázdný, zvedl se oblak prachu, ale svitkuplný. Pročítáš staré svitky. Jeden pojednává o králi Nalostrosu – vypráví příběhy, které jsi ještě nikdy neslyšel. Honem jdi najít vedoucího z Malestrů a řekni mu "SVITEK" ✎
Pokud vedoucí uslyší "SVITEK", pochválí dítě, zapíše si ho a pošle dál: "Vrať se do archivu, jestli tam není ještě něco zajímavého o našem rodu." Minihra: rekni 3 vety o krali Nalostrosu
#97 Jenom partičku prší. Jako malý jsem se do hry zamiloval. ✎
#98 V hlíně jsi vyhrabal starou botu. Vypadla jí tkanička, ale zručný švec by ji dal dopořádku. PAMATUJ, máš botu! ✎
#99 "Je to báječnej pes, cítí srnku na sto honů. A co jsme spolu už zažili, viď, Azore?" Pes šťastně ňafá. ✎
#100 V ruce máš žaludovou desítku, listového krále a eso a srdcovou devítku a kulovou desítku. Protihráč mění na listy. ✎
#101 Máš štěstí. Letiště je otevřené a máš možnost odletět. A tak odletíš. ✎
#102 "Jediný větší potok v širokém okolí je támhle za tím skalním převisem." Brzy jsi došel k potoku – spíš menší říčce. Na druhou stranu se dostat nemůžeš, leda bys zkusil přebrodit. ✎
#103 zůstáváš v tunelu na místě koukat ✎
#104 Kopeš kolem sebe do dřeva a snažíš se prkna vytrhnout z podlahy. V náhlém záchvatu šílenství ses zakousl do rezavého hřebíku, který prkna držel. Přitom ti hrůzou a bolestí vypadl vlas. PAMATUJ: máš vlastní vlas. ✎
#105 uvnitř zpustlého stavení spatříš sedět v křesle starého muže, který se zvedá a jde ti otevřít. Zeptá se tě nerudně, co tu pohledáváš? ✎
#106 "Tady se nic neděje, chcípnul tu pes," směje se vrchní. ✎
#107 Támhle dolů přes ten palouk, když sejdeš do údolí. Dáš se pak po lesní cestě vlevo a vyjdeš na pole. Odtamtud je vesnice vidět už zdálky. ✎
#108 Po několika stech metrech dorazíš k zvláštnímu stavení. Je celé z perníku – a komín má z marcipánu. ✎
#109 Konečně jsi pohled dopsal. PAMATUJ: máš pohled. ✎
#110 PAMATUJ, máš kapesník. ✎
#111 "Hej, ty tam, co to bereš, zaječela na tebe selka." ✎
#112 vidíš postranní východ ✎
#113 "Nechápu, jak ses sem dostal cestou do kostela. Ale budiž, pojď." Stojíš u kostela. Arkýřová okna, balustráda, barevná skla ve dveřích. Je pootevřen, táhne z něj chlad. ✎
#114 Vyšel jsi po schodech až k monstrózními hodinovému stroji, který otáčí ciferníkem na věži. Dál vede cesta leda po žebříku. ✎
#115 Udělal jsi první krok a při něm nakopl malého tvorečka. Zlostně zakvákal a šplouchl do vody. Zjistil jsi, že se nacházíš na malém vyvřelém ostrůvku. Nikde nic zajímavého. Zřejmě jsi uprostřed podzemního jezera. ✎
#116 Posed ční do výše asi pěti metrů, je přibyt rezivými hřebíky do mocného stromu. Šprušle ztrouchnivělé, nevypadá, že by jej někdo užíval. ✎
#117 Nacházíš se uprostřed jezera, vstupuje do tebe chlad a třes, jsi dezorientovaný. Máš pocit, že plaveš v kruhu. Slizce se o tebe otřela ryba. ✎
#118 "Inu, v okolí je vesnice, hostinec, pak tu je pěkné jezero porostlé lekníny a moje hájovna. Jdeš směrem z louky, kde mám svůj posed a po večerech lovívám kance a srnky." ✎
#119 Obezřetně kráčíš a každý pár kroků se rozhlížíš. Na prostranství nacházíš veliký strom. Posadíš se do stínu jeho větví. Tu zjistíš, že pod kořenem je díra. ✎
#120 V ruce máš žaludovou devítku, srdcovou osmičku a srdcového krále. Protihráč dá přes kulovou desítku kulového spodka. ✎
#121 Podle ozvěny máš pocit, že jsi ve velké místnosti. Vznáší se tu ve vzduchu jemná cínová pachuť. ✎
#122 Přes osmičku dopadne poslední karta protihráce - listová sedmička. "Ještě jednou?" zeptá se s nadějí v hlase. ✎
#123 píšeš, píšeš ✎
#124 Doufal jsi, že tě srnky zavedou do svého doupěte. Zajímalo tě totiž, jak vypadá srnčí doupě. V životě jsi žádnou srnčí střechu nad hlavou neviděl. Kopytnatci jsou ale rychlejší a brzo jsi je ale ztratil z dohledu... ✎
#125 Vylil jsi celý obsah z výšky zem. Zdá se, že v místě, kam tekutina dopadla, tráva trochu pošedla, ale možná se ti to jenom zdá! PAMATUJ: máš trefu. ✎
#126 Náhle čelně narazíš do čehosi keramického. Ohledáním zjistíš, že se jedná o nějakou větší vázu. ✎
#127 V ruce máš žaludovou desítku, listového krále, srdcovou devítku a kulovou desítku. Protihráč stojí. ✎
#128 nerozumíš velbloudovi ✎
#129 "Muzeum" jsou dva secesně vybavené pokoje se skleněnými vitrinami, které obsahují zlaté a stříbrné cennosti, buly a vyznamenání místních obyvatel za poslední několik set let. ✎
#130 Se vším jí pomůžeš. Když je spokojená a místnost září vycíděnou čistotou, usměje se. Tak kam máš vlastně namířeno? ✎
#131 Srnka na tebe upřela pronikavý pohled. Najednou ti bylo úzko, polkl jsi. "Dobrý den, srnky" pozdravil jsi je, byť ses cítil dost hloupě. Přicházíš pomalu blíž s napřaženou rukou, když tu šlápneš na cosi dunivého. ✎
#132 Hlína se drolí víc a víc, začínáš se dusit. V panice se poslepu pozpátky plazíš, odkud jsi přilezl. ✎
#133 Vrchní se ušklíbne. "Ale, ale, mládeži. Takoví utřinosové alkohol nedostanou." ✎
#134 Vykašlal jsi několik hltů studené vody a chaluh. Zmátoženě se rozkoukáváš, avšak marně. Zapomněl jsi, že kolem panuje absolutní tma. ✎
#135 poté tě poprosí, abys mu trochu pomohl na zahrádce ✎
#136 Vodní proud tě unáší. Snažíš se držet nad hladinou, ale dravý potok si s tebou hraje jako s hračkou, konečně se dostáváš na hladinu a lapáš po dechu. Kvapem ti docházejí síly. Rukou nahmátneš slizký kámen. Snažíš se vyšplhat, nebo uplaveš ještě pár posledních temp do tmy? ✎
#137 Protihráč zahraje žaludovou osmičku. V ruce máš srdcovou desítku, listovou devítku, žaludové eso a srdcovou devítku. ✎
#138 V ruce máš srdcovou devítku, zelenou desítku, žaludového krále a srdcovou osmičku. Protihráč mění na srdce. ✎
#139 V hlíně jsi vyhrabal staré visací hodinky. Vypadl jim šroubek na natahování, ale vypadají opravitelně. PAMATUJ, že je máš! ✎
#140 "Úá, úa!" voláš jako na lesy. Srnky vyskočily jako pominuté z drnů trávy, kde odpočívaly, a vyřítily se do lesa. Byly tak vyplašené, že mladší z nich zakopla. Když dopadla na zem, zdálo se ti, jako by přeběhla po něčem dunivém. ✎
#141 Vylil jsi celý obsah z výšky zem. Zdá se, že v místě, kam tekutina dopadla, tráva trochu pošedla, ale možná se ti to jenom zdá! PAMATUJ: máš prázdnou lahvičku. ✎
#142 "Nechápu, jak ses sem dostal cestou do kostela. Ale budiž, pojď." Stojíš u kostela. Arkýřová okna, balustráda, barevná skla ve dveřích. Je pootevřen, táhne z něj chlad. ✎
#143 Vyskočíš oknem ven, uděláš přemet a chystáš se nabrat trysk mezi stromy, v tu chvíli tě zasáhne tupý předmět do hlavy. Žena nad tebou stojí a v obličeji ti drží štětiny koštěte. Vezme tě za límec a pořádně tě profackuje. "Takový drzoun!" ✎
#144 velbloud vypadá vystrašeně a naznačuje čumákem k jihu ✎
#145 Saháš po kartě, ale protihráč hru ukončí listovou sedmičkou. "Ještě jednou?" zeptá se. ✎
#146 "Je otevřeno, proč bušíte?" ozval se hlas zevnitř. "Návštěvní hodiny jsou až do šesti." ✎
#147 Tiká. Obdivně jsi ho pozoroval jít. Strčil jsi dovnitř ruku, aby sis pohladil ozubené kolo. Stroj zaskřípal a zastavil se. ✎
#148 Odbočka po několika metrech končí. Jsi celý umazaný od hlíny. ✎
#149 PAMATUJ: máš vodního bobra. ✎
#150 Myslivec se na tebe pohoršeně podívá, co že to přinášíš za divné způsoby. "Osobo drzá, co si to ke mně dovoluješ," kroutí myslivec hlavou a pohoršeně odchází. ✎
#151 Tady asi musí sedět myslivec. V noci má celou louku jako na dlani a při měsíčku pozoruje pasoucí se stáda. Nyní se nepase nic. I když; u remízku se pasou dvě srnky; neviděl/a jsi je kvůli sluníčku. ✎
#152 Chytil jsi slizkého úhoře. PAMATUJ: máš úhoře. ✎
#153 Všichni se začnou o zlato přetahovat a prát. ✎
#154 Práskl jsi bičem na zem. Selka ti bič chytla a srazila tě na zem. "A padej odsud, ať už tě tu víckrát nevidím!" Pracně se sbíráš ze země a lížeš rány. Kam se vydáš? ✎
#155 "Osobo drzá, co si to ke mně dovoluješ," kroutí myslivec hlavou a pohoršeně odchází. ✎
#156 S hrozivým a nepřirozeným zvukem se ti podařilo dveře konečně otevřít. Jenže za nimi je tma... ✎
#157 Náhle se ozvou spěšné kroky. "Hej, ty tam, co to bereš, zaječela na tebe selka." ✎
#158 Podrbeš velblouda na hrbu. Otřásá se blahem, až z něj padají na zem roztoči. Velbloud spokojeně zahýkne, pak se rozejde pouští. ✎
#159 dostáváš se zpět ke stromu Tvá túra tě přivedla do malé vesnice pod horami. ✎
#160 Nakonec chodba ústí do suchého lesa – zřejmě dříve sloužila pro neviděný pohyb obranných armád pod zemí. Vyschlý les se před tebou rozevřel a odhalil širý pohled na starý lom. Část lomu je zalita vodou, část je přístupná. Všude kolem je suchopár. ✎
#161 Rozštípáváš jednu židli po druhé, sypeš porcelán z polic na zem. "Co se to tady děje!" do místnosti vpadla stará žena s koštětem. ✎
#162 Běží příliš rychle, brzy tě dostihnou a chytnou. ✎
#163 "Ale já také nerad hraju o peníze. Jako malý jsem si prostě zamiloval hru prší. Zahraješ si se starým brachem?" ✎
#164 Lehneš si na zem a zavřeš oči. Najednou uslysíš své jméno. ✎
#165 "Ale proč by ses mě lekal, ušatče? Tady v lesích se nemusíš ničeho bát. Na, tady máš chlup mého pejska pro štěstí." PAMATUJ: máš psí chlup. ✎
#166 je tam chodba ✎
#167 Hravě ses po kolenou proplazil na druhý břeh – proud nebyl nikterak silný. Jsi však pořádně promrzlý. Chodba pokračuje zřejmě dál, je ti čím dál větší ouzko. ✎
#168 Ocitnul ses v jejich zajetí zavřený v temném sklepě. Žil jsi tam několik dní. Zjistil jsi však, že tě vězní ve svých vinných sklepích – roste tam mimořádná odrůda vína, které postupně upíjíš. To by mohlo zajímat Samarský rod. Když tě za několik dní propustí, uprosíš je, že ti dají lahev na ochutnání, kterou hned běžíš odevzdat vedoucímu z řad Samarků. Najdi vedoucího Samarků a řekni mu: VÍNO ✎
Zapiš si dítě. Minihra: třeba deset kliků, že se nechal zavřít do sklepa.
#169 V huňatých zaprášených dekách jsi našel schovánu lahvičku s nějakou tekutinou. ✎
#170 Zatímco míchá karty zeptá se: "Kolik si vezmeš?" ✎
#171 Snažíš se zapřáhnout se za povoz a táhnout ho. Veliká dřevěná masa se sotva pohne, svaly se ti napínají. Cítíš se hloupě. ✎
#172 Něco ve tmě nakopneš a ta věc zachrastí. Lekneš se, že by to mohla být lebka. ✎
#173 sdělí ti, že jsi hledaná osoba ✎
#174 Tenhle skanzen ukazuje, jak žili naši předci a čemu věřili. Je stylizován do podoby perníkové chaloupky. Přicházejí si sem hrát děti z vesnice, mám pro ně zábavný program. Jsem taky odtamtud. V okolí je ještě hostinec a hluboko v lesích je hájovna. ✎
#175 Ocitnul ses v jejich zajetí zavřený v temném sklepě. Žil jsi tam několik dní. Zjistil jsi však, že tě vězní ve svých vinných sklepích – roste tam mimořádná odrůda vína, které postupně upíjíš. To by mohlo zajímat Samarský rod. Když tě za několik dní propustí, uprosíš je, že ti dají lahev na ochutnání, kterou hned běžíš odevzdat vedoucímu z řad Samarků. Najdi vedoucího Samarků a řekni mu: VÍNO ✎
Zapiš si dítě. Minihra: třeba deset kliků, že se nechal zavřít do sklepa.
#176 Zvedl se ti žaludek. Je jasné, že olizovat předmět už nebudeš. Chceš si ho zkusit nechat, nebo pokračovat chodbou? ✎
#177 Soupěř stojí. V ruce máš listového krále a srdcovou devítku. ✎
#178 Rozsypané křídy jsi posbíral, nakonec se ti to povedlo. PAMATUJ: Máš barevné křídy! ✎
#179 "To jsem si báječně zahrál," směje se a na památku ti dává měchýř. Nevíš proč, asi nějaký místní zvyk. PAMATUJ: máš měchýř. ✎
#180 Hmatáš podél stěny. Je ve skále vyražena hladce, jde se pohodlně a bezpečně. Náhle je ve stěně díra – zjistil jsi, že je v chodbě vyražená odbočka. ✎
#181 Nacházíš se v temném prostoru. Chvilku hmatáš okolo – zdá se, že vepředu pokračuje chodbou vysokou na normálního člověka, vzadu se chodba zužuje a zřejmě by ses musel skrčit. Světlo nemáš. ✎
#182 Doběhl jsi za vesnici. Chceš pokračovat do lesa, nebo pokračovat až na poušť? ✎
#183 Budova radnice je zdálky vidět podle zdobených věžních hodin s velikými ručičkami. ✎
#184 Pokoušíš se najít nějaký vhodný kus dřeva. Jenže v nejbližším okolí jezera se nenachází žádný les, ani žádné stromy. Dochází ti, že jsi na otevřeném prostranství, na kterém se nachází jen jezero. ✎
#185 Každý správný mlýn má poblíž sípku s moukou. Řekl sis, že tam mlynář jistě schovává nějakou utajenou drahocennost, stejně jako ty doma schováváš pod polštářem medvídka. Prohrabáváš mouku, zkoumáš bílý prášek mezi prsty, když tu najednou na tebe vypadne moučný červ. PAMATUJ: máš moučného červa. ✎
#186 ve sklepě nalezneš starý svitek s receptem na vařená vajíčka. PAMATUJ máš recept na vařená vajíčka ✎
#187 "Co tu děláš!" vyhrkl na tebe strážný, hned jak ses dotknul dveří."Sem je vstup zakázán!" "Velmi se omlouvám, pane strážný, ukážete mi cestu –" ✎
#188 Po pár minutách jsi došel k nějaké tmavé siluetě, která vydává zvláštní zvuky. ✎
#189 Karbaník ti rozdá srdcovou desítku, listovou devítku a žaludové eso. Hraješ na kulovou osmičku. ✎
#190 kopeš jámu, aby se tam vešlo co nejvíce, přičemž narazíš na jakousi malou schránku ✎
#191 Vidíš ohromné bohatství. Zlato se leskne po stěnách, poháry a starodávné číše lemují mahagonové stoly. Nutno říci, že ztrouchnivělé, jeden se pod tvým dotykem rozpadl a cinkovat cenností se nesl ozvěnou. Toto musíš ihned jít oznámit představenému rodu Lanbalů. Řekni mu heslo "ZLATO". ✎
Toto je past. Vedoucí, který slyší heslo ZLATO, dítě vyloučí, protože dítě nemohlo získat louč.
#192 "Ahoj příteli, nechceš si se mnou zahrát jednu partičku?" ✎
#193 starý muž tě varuje, že zvědavost v těchto místech může zabíjet ✎
#194 Plížíš se dál podél zdi. Zase něco přinakopneš – najednou poznáš známý zvuk. Jsou to sirky. PAMATUJ, máš sirky. ✎
#195 Zaryl jsi dlaně do země a nehtama propátral hlínu. Najednou jsi zavyl bolestí – o cosi ses pořezal. Aspoň to máš. PAMATUJ: máš kapesní nožík. ✎
#196 Maminko! Maminko! Nepřišla. ✎
#197 V záchvatu hravosti pobíháš kolem po čtyřech, rochníš se v hlíně a pochrochtáváš. ✎
#198 Plížíš se dál podél zdi. Zase něco přinakopneš – najednou poznáš známý zvuk. Je to louč. PAMATUJ, máš louč. ✎
#199 Vidíš, že ležíš na trávě, musel se ti zdát nějaký sen. Mžouráš do odpoledního sluníčka. Vydáš se někam do vesnice, nebo k velikému stromu v dáli? ✎
#200 V ruce máš žaludovou devítku a srdcovou osmičku. Protihráč dá přes desítku kulovou desítku. ✎
#201 Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#202 Rukou jsi hmátnul do vody – brr, ta je ledová. V ozvěně vlastního sípání jsi neslyšel tichounký vodní proud, který teče skálou. ✎
#203 Ve velbloudovu hrbu nacházíš prsten. PAMATUJ: máš prsten. Jak se k velbloudovi za tento nečekaný dárek odvděčíš? ✎
#204 V ruce máš srdcovou devítku, kulové eso, zelenou desítku a zelenou osmičku. Protihráč si také lízne. Hraješ dál na kulovou osmičku. ✎
#205 Lízneš srdcové eso a prothráč zahraje svou poslední kartu, listovou sedmičku. ✎
#206 mladému vesničanovi se rozzáří oči dojetím - jedná se o vzpomínkovou schránu jeho praprapradědečka, obsahující důkazy o šlechtickém původu jeho rodiny a pár historicky cenných známek - jednu ti dá. PAMATUJ máš známku ✎
#207 Chytil jsi slizkou žábu. PAMATUJ: máš žábu. ✎
#208 zvuky tě posílají do postranního východu ✎
#209 Podle ozvěny máš pocit, že jsi ve velké místnosti. Vznáší se tu ve vzduchu jemná cínová pachuť. ✎
#210 Nabral sis vodu do dlaní – ó, jak ti pod ledovou vodou trnou zuby! Vyplachuješ a pliváš, pachuť v ústech však zůstává. ✎
#211 A máš to. Stojíš v neznámé místnosti. Všude kolem tebe je tma. Dveře se za tebou zabouchly. Nemáš ani světlo, ani ponětí, kde jsi, nebo kde jsou dveře, aby ses mohl dostat ven. ✎
#212 Brzy jsi došel k potoku – spíš menší říčce. Na druhou stranu se dostat nemůžeš, leda bys zkusil přebrodit. ✎
#213 Vrhneš se přes pult a chceš vrchního uhodit do čumáku. Uhne, a ty se bezmocně skácíš přes pult. Spadne jediná sklenice, tobě na hlavu. Vrchni tě přitáhne pod pípu a pustí ti na hlavu malinovou sprchu. "Tak, mladej, a teď odsud vypadni." ✎
#214 upozorní tě, že není moc bohatý, ale nějakou práci by pro tebe měl ✎
#215 Nahlížíš do chlívku – pant dvířek je naolejovaný, takže dvířka neskřípou, ale stále se dovírají. Musíš si je neustále přidržovat, aby se nezabouchly a nepřestalo dovnitř padat světlo. Chlívek je skutečně prázdný. Panuje zde příjemný pach pomyjí, v rohu je kupka měkké slámy. ✎
#216 Plivneš na velblouda. Velbloud na tebe plivne taky. ✎
#217 Stropem proniká úzký paprsek světla, díky kterému můžeš nahlédnout do nádoby. Je celá prázdná, jen dole se třpytí malý kamínek, možná drahokam. PAMATUJ: máš drahokam. Pokračuješ dál a po pár krocích začínají točité schody dolů. ✎
#218 Zašátrat po tom... ve tmě. Jo, je to nechutný, zem je trochu přihnilá, ale jdu do toho. A hurá, našel jsi louč. PAMATUJ, máš louč. ✎
#219 Zaryl jsi dlaně a propátrával, není-li něco v hlíně skryto. Vyloupnul jsi chuchvalec hlíny a najednou cítíš drolení. Odbočka se sype. ✎
#220 Byl jsi zachráněn knězem. Jsi hrozně rád! Našel jsi kněze. Měl jsi s ním velmi zajímavý rozhovor a vyměnili jste si poštovní kontakty. Zřejmě jsi našel přítele na celý život. ✎
#221 Sirka ti popálila ruku. Dohromady jsi neviděl vůbec nic, jen cítíš příjemný nechutný pach síry. ✎
#222 "Archiv není veřejně přístupný." Vrátný rozhodil rukama. "Je mi líto, že vám nemůžu pomoct." ✎
#223 začnou se kolem tebe scházet lidé, ale netváří se, že by jim záleželo na tom, co říkáš ✎
#224 vrata s nápisem "ZAVŘENO NA NEURČITO" jsou oblepená plakáty s tvojí podobiznou a vypsanou odměnou ✎
#225 Po několika marných pokusech a několika nevhodných dveří nacházíš jedny velmi staré. ✎
#226 A za chvilku už si slízneš i smetanu! PAMATUJ: máš slízlou smetanu ✎
#227 Žena se naštve, odvleče tě ke křeslu, sundá ti kalhoty a dá ti pořádný výprask. Nestálo to za to. PAMATUJ: máš výprask. Pak ti vysvětlí cestu do vesnice. Dá ti i brožurku, kde je plánek vesnice. Po všech těch lesích zatoužíš po civilizaci. Kam se vydáš? ✎
#228 Jedná se o malou čínskou vázičku z vyrytými znaky zapuštěnou do země. Okraje vázy zdobí velké kameny hrubé na pohmat. ✎
#229 Vrchní se ti vysmál. "Tak, mladej, a teď odsud vypadni." ✎
#230 Procházíš mezi exponáty a důkladně čteš popisky. Náhle ti zrak padne na Kitanino ostří. To je přece dávný ztracený meč, zdobený rubíny, vyrobený za dávných časů v horské pevnosti Gargarů! Cennost je dlouho nezvěstná – a nachází se v této vísce. Rychle o tom běž říct vedoucímu z rodu Gargarů! Řekni mu "Kitanino ostří!" ✎
Dítě zapiš a pochval. Zeptej se dítěte, co chce. MINIHRA: SERM
#231 "Vůbec netušíme, ale jsme chudí sedláci a každý zlaťák přijde vhod!" ✎
#232 V ruce máš žaludovou devítku, srdcovou osmičku, listového krále a žaludového spodka. Protihráč mění na listy. ✎
#233 Nic zajímavého jsi nenašel. ✎
#234 Vrchní sáhnul pod pult a vytáhl pytel. Tady ho máš, směje se. PAMATUJ: máš mrtvého psa. ✎
#235 Na polní cestě stojí zájezdní hostinec, roubená budova. Na průčelí má veliký zdobený nápis: "Zlatá pumpa". ✎
#236 Sedneš si na bobek těsně vedle jezera a začneš kopat v zemi. ✎
#237 Ze zahrádky jsou slaďoučké. PAMATUJ: máš maliny. ✎
#238 Snažil ses najít na radnici někoho fundovaného, kdo by ti pomohl s vyjednáváním, koho by ses mohl zeptat, jak ostří získat, ale nakonec jsi našel jen vrátného. Vrátný rozhodil rukama. "Je mi líto, že vám nemůžu pomoct." ✎
#239 Je to neuvěřitelné, ale pokakal tě pták. Měkký pleskavý náraz na hlavu. Když ti to došlo, tak jsi sebou trhl, až jsi srnky vyplašil; stejně teď nemáš zájem se za nimi honit. ✎
#240 Chutná to jako břečka! Máš pocit, že se udávíš. Doufáš jenom, že to nebyl nějaký jed, že to bylo pitelné alespoň původně. PAMATUJ: máš lahvičku s břečkou ✎
#241 Při lezení pod tebou praskla šprušle a při pádu sis bolestivě zarazil do ruky třísku. ✎
#242 V přístěnku je pár polen. Naházíš je do pece. Dojde ti, že takhle se oheň nerozdělá a polena vyndáš. Schmoustáš dospod nějaký starý papír, na to postavíš pyramidku třísek a zapálíš. Oheň utěšeně plápolá. ✎
#243 Odpočíváš po všech nabytých prožitcích. Tvá dobrodružství jsou u konce. Pokud chceš a zbývá čas, pokračuj znovu od jedničky, jinak si běž sednout k ostatním. Už nikam dál nepokračuješ. ✎
#244 Vidíš, že ležíš na trávě, musel se ti zdát nějaký sen. Mžouráš do odpoledního sluníčka. Vydáš se někam do vesnice, nebo k velikému stromu v dáli? ✎
#245 V tom tě najednou něco čapne do velikých tlap a přitáhne si tě..uuu.. k čemu vlastně? Ucítíš strašlivý zápach...a pak jen padáš a padáš. Příšera tě sežrala. Najdi vedoucího Gargarů a řekni mu: jsem sežrán. ✎
Příjde-li za tebou dítě sežrané příšerou, řekni mu, ať vyhrabe hromádku hlíny na symbol toho, že se hrabe ve vnitřnostech příšery za cílem dostání se z ní ven.
#246 Naštvaně se za tebou rozběhla. Vzal jsi nohy na ramena a nezastavil ses, než byla daleko za tebou. Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#247 Je ti zima. Hledáš oblečení. Ale marně, jektáš zuby. ✎
#248 Asi nebyl dobrý nápad ji takhle dráždit. Žena po tobě skočí. "Já nejsem žádná ježibaba, jasné?" Ukáže ti nášivky: "správce skanzenu". Tenhle objekt je stylizován do podoby pohádkové chaloupky, aby si sem děti z vesnice chodili hrát. A teď mi pěkně pomůžeš dát to tady všechno do pořádku. ✎
#249 starý muž začne volat o pomoc z okna a brzy se pod oknem začnou sbíhat nějací lidé sdělí ti, že jsi hledaná osoba ✎
#250 odpoví, že tě rád přijme ve svém domě na oběd ✎
#251 "Co jste to provedl!" zahartusil vrátný. "Na, tady máte hasák, zkuste to spravit." Chvíli jsi rumploval v hodinovém stroji hasákem, až jsi ho celý rozhasil. Vrátný zuřil, vyhodil tě a na hasák zapomněl. PAMATUJ: máš hasák. ✎
#252 Několik dalších hodin pomáháš v restaurování chaty. Žena si zapíše tvou adresu a pošle účet za výlohy, které musíš později uhradit. Dá ti však plánek přilehlé obce. Kam se vydáš? ✎
#253 Nacházíš se na břehu podzemního jezera. Udělal jsi pár dřepů, aby ses zahřál a vyklepal jsi boty. Z levé boty na tebe vypadla malá ještěrka, vypadá, že se málem utopila. Dáš si ji do váčku na předměty. PAMATUJ: máš ještěrku. ✎
#254 Zahraješ krále, načež protihráč vyndá poslední listovou sedmičku. "To jste mě tedy dostal," přiznáváš. "Ještěže jsme o nic nehráli, prohrál bych boty." ✎
#255 starý muž začne volat o pomoc z okna a brzy se pod oknem začnou sbíhat nějací lidé sdělí ti, že jsi hledaná osoba ✎
#256 "Kdo mi tu loupe perníček," zahalasíš. Ve světnici však nikdo není. Dominuje jí veliká kachlová pec a uhlák. ✎
#257 "Stojíš.", řekneš, načež protihráč odvětí "Kdeže.", a zahraje srdcové eso. Pokýveš hlavou a přes eso hodí srdcovou devítku. V ruce máš listovou devítku a srdcovou desítku. ✎
#258 Nadvedáš jednu pokličkku po druhé. Některé nádobky jsou prázdné, v jedné je lákavá tekutina. Už už se chceš napít – když tu si na nádobce přečteš název: Vranský trs. Jen co ses nadechl smrdutého koncentrátu, měls pocit, že ti zažloutly panenky. Našli jsme trs! Jdi to ihned říct Lordu Samarkovi Silnému. Řekni mu: MÁM VRANSKÝ TRS. ✎
pochválit a zapsat dítě KONEC. Minihra: přines vedoucímu šišku a olízni ji jako protilátku
#259 Nacházíš se v kostele. Jelikož je obrovský, udiveně se rozhlížíš kolem. ✎
#260 "Ale, ale, mládeži. Takoví utřinosové alkohol nedostanou." ✎
#261 Hmatáš ve tmě ledovou vodou, ale na druhý břeh nedosáhneš, na dno vodního toku nedosáhneš – jsi stále nepohodlně skrčený. ✎
#262 Pátral jsi ještě několik hodin, ale nic zajímavého jsi již nenašel. ✎
#263 Lezeš vzhůru po vratkém žebříku. Kymácí se. Máš strach. Nakonec však dolezeš na horní příčku a nahmátneš podlahu podkrovní krytiny. Vzápěti vykřikneš bolestí, sáhl jsi do střepů sošky. PAMATUJ: máš střepy sošky. ✎
#264 Ze zahrádky jsou slaďoučké. PAMATUJ: máš jahody. ✎
#265 Seshora je ticho, jen v dálce za tebou zapraskala větvička, jak jsi vyplašil páreček srnek. ✎
#266 Opatrně nadzviháš nohavice a snažíš se projít potokem, ale nedaří se ti. Proud je příliš silný. Vylézáš zpět na břeh se zhoršenou náladou. PAMATUJ: máš mokro v botech ✎
#267 Přímo před tebou se zjeví myslivec se psem. ✎
#268 "Ahoj, mám se dobře, jsem na diplomatické misi," píšeš. ✎
#269 Nahmatal si na dotek příjemnou, kulovitou věc. Vrátil ses na denní světlo, aby sis ji pořádně prohlédnul. Je to kaleidoskop. PAMATUJ: máš kaleidoskop. ✎
#270 Jenže k tomu si potřebuješ vyrobit prut a chytit návnadu. ✎
#271 "Tady ale spát nemůžeš, tohle je rekreační objekt pro děti. Za chvíli otevírám a přijde výprava dětí z vesnice," kroutí hlavou žena. ✎
#272 Jdeš po udusané hlíně, skály kolem jsou plny zubů od těžení. Všiml sis, že osamělý nad lomem se tyčí větrný mlýn. ✎
#273 Děsivě se rozkřičíš. Co se stane? Zachrání tě někdo? Co když tě už nikdo nikdy nenajde? ✎
#274 "Co jste to provedl!" zahartusil vrátný. "Na, tady máte hasák, zkuste to spravit." Chvíli jsi rumploval v hodinovém stroji hasákem, až jsi ho celý rozhasil. Vrátný zuřil, vyhodil tě a na hasák zapomněl. PAMATUJ: máš hasák. ✎
#275 Kameny jsou čím dál hrubší, po čase musíš přelézat velké balvany. Za chvíli narazíš na skálu, jejíž kolmá stěna vede hluboko do jezera. ✎
#276 Zašátrat po tom... ve tmě. Jo, je to nechutný, zem je trochu přihnilá, ale jdu do toho. A hurá, našel jsi sirky. PAMATUJ, máš sirky. ✎
#277 Podle ozvěny máš pocit, že jsi ve velké místnosti. Vznáší se tu ve vzduchu jemná cínová pachuť. ✎
#278 zvuky tě posílají do postranního východu ✎
#279 V truhle je oko. PAMATUJ: máš oko. Na obzoru se rýsují stavení. Ke kterému zamíříš? ✎
#280 "A jaké! Je to paroží dvanácteráka. Ulovil jsem ho tady s Azorem. Taky mám sbírku sušených raků a stříkacích pistolí." Myslivec je asi trochu pošuk. ✎
#281 Nedaleko slyšíš šumění vody... nedaleko slyšíš také kuňkavé pískání. ✎
#282 Cesta se stočila o devadesát stupňů doleva. Potom začínaly schody. ✎
#283 Ve svém putování jsi dospěl až k jezeru. Před tebou se rozkládá úschvatná vodní plocha – zpívají ptáci, slunce svítí. ✎
#284 Protihráč zahraje kulovou osmičku. V ruce máš listovou devítku, kulové eso a srdcovou desítku. ✎
#285 on ale nesnese pohled na krev, takže na místě omdlí ✎
#286 Prcháš jako šílený. Přímo před tebou se zjeví myslivec se psem. ✎
#287 Křesneš křesadlem a zamřížované dveře pod schody se rozzáří. Vidíš, že dveře jsou zamčeny pouhou petlicí zevnitř, snadno mříže odemkneš. Zřejmě se nacházíš ve sklepení pod radnicí. Na jedněch dveřích je nápis archiv, na druhých zbrojnice. ✎
#288 Vrchní ti točí sklenici malinovky. "Ta mi moc chutná, nedal byste mi ještě?" "Víš co?" povídá vrchní, já ti ji naleju tady do čutory a vezmi si ji na potom. PAMATUJ: máš malinovku. ✎
#289 Majznul ses do hlavy. Chvííli se motáš a vkleče běduješ. Snažíš se zorientovat, ale příšerně ti trne hlava. Už už si myslíš, že ses sebral a můžeš vykročit dál, když tu uděláš krok do mokrého prázdna a vodní proud tě unáší. Konečně se dostáváš na hladinu a lapáš po dechu. Kvapem ti docházejí síly. Rukou nahmátneš slizký kámen. Snažíš se vyšplhat, nebo uplaveš ještě pár posledních temp do tmy? ✎
#290 "No karet, kolik si vezmeš? Prší a můžeš si vybrat kolik chces na začátku karet." ✎
#291 "Ale ale prr," volá na tebe myslivec. "Co chceš dělat u mé hájovny?" ✎
#292 "Co se to tady děje!" do místnosti vpadla stará žena s koštětem. ✎
#293 Zaryl jsi dlaně do země a nehtama propátral hlínu. Najednou jsi zavyl bolestí – o cosi ses pořezal. Aspoň to máš. PAMATUJ: máš zrcátko. ✎
#294 Byl jsi zachráněn knězem. Jsi hrozně rád! Našel jsi kněze. Měl jsi s ním velmi zajímavý rozhovor a vyměnili jste si poštovní kontakty. Zřejmě jsi našel přítele na celý život. ✎
#295 Protihráč mění na listy. V ruce máš listového krále a eso a srdcovou devítku. ✎
#296 PAMATUJ: máš kord. ✎
#297 Zjistil jsi, že se nacházíš na malém vyvřelém ostrůvku. Strop je kdesi nad tebou. Nikde nic zajímavého. Zřejmě jsi uprostřed podzemního jezera. ✎
#298 "Ale proč by ses mě lekal, ušatče? Tady v lesích se nemusíš ničeho bát. Na, tady máš péro z klobouku pro štěstí." PAMATUJ: máš pero z klobouku. ✎
#299 "No, co se dá dělat, nutit tě nebudu," ušklíbne se hráč. "Tak tě aspoň pozvu na malinovku. Chutnala, je to tvé červené potěšení. ✎
#300 slyšíš zvuky ✎
#301 Obezřetmě slézáš a pomalu se blížíš k srnkám. Držíš se proti větru, aby tě nezmečily. Když jsi už hodně blízko, doslova se kradeš podrostem. Starší srnka se na tebe upřeně zadívává. ✎
#302 Opatrně nadzviháš nohavice a snažíš se projít potokem, ale nedaří se ti. Proud je příliš silný, ale nakonec ho zdoláš. Vylézáš na břeh. Přilepil se na tebe slimák! PAMATUJ: máš slimáka! ✎
#303 Držíš se proti větru, aby tě nezmečily. Když jsi už hodně blízko, doslova se kradeš podrostem. Starší srnka se na tebe upřeně zadívává. ✎
#304 všechny vypadají stejně, vydávají takové ptačí zvuky ✎
#305 Probíráš se stohy papírů, ale nic zajímavého už nenacházíš. Pokračuje do věže, nebo zaboucháš na dveře radnice? ✎
#306 Nahmátnul jsi něco hladkého a mírně ulepeného. Nemáš světlo, aby sis mohl předmět prohlédnout. ✎
#307 Stojíš u kostela. Arkýřová okna, balustráda, barevná skla ve dveřích. Je pootevřen, táhne z něj chlad. ✎
#308 Proč ne. Mám ho rád, ale žere za dva. Podává ti vodítko. PAMATUJ: máš dogu. ✎
#309 mladému vesničanovi se rozzáří oči dojetím - jedná se o vzpomínkovou schránu jeho praprapradědečka, obsahující důkazy o šlechtickém původu jeho rodiny a pár historicky cenných mincí - jednu ti dá. PAMATUJ máš minci ✎
#310 Bohužel. Letadlo se během vzletu porouchalo a ty nemůžeš nikam odletět. Konec konců, kostely nejsou zas tak špatné. Stojíš u kostela. Arkýřová okna, balustráda, barevná skla ve dveřích. Je pootevřen, táhne z něj chlad. ✎
#311 Při opalování se ti začínají zavírat oči a usínáš. ✎
#312 Přicházíš k pultu, hostinský tě zvědavě obhlíží. "Tebe jsem tu ještě neviděl. Tak co to bude?" ✎
#313 promluvíš na mladého vesničana ✎
#314 Lezeš vzhůru po vratkém žebříku. Kymácí se. Máš strach. Nakonec však dolezeš na horní příčku a nahmátneš podlahu podkrovní krytiny. Vzápěti vykřikneš bolestí, sáhl jsi do pastičky na myši. PAMATUJ: máš pastičku na myši. ✎
#315 Na ostrohu lesa vidíš hluboké brázdy – zřejmě od kanců. Zahlédl jsi ještě panáčkujícího zajíce. Srnky někam odběhly. Nad horami se stahují mračna a v dálce se leskne vodní hladina. Začal ses nudit, je čas slézt a něco dělat. ✎
#316 píšeš, píšeš ✎
#317 To ne. Mám ho rád, i když žere za dva. Podává ti vodítko. PAMATUJ: máš vodítko. ✎
#318 Protihráč kartu překryje svou poslední listovou sedmičkou. "Ještě jednou?" zeptá se. ✎
#319 rozumíš velbloudovi ✎
#320 všechny vypadají stejně, vydávají takové ptačí zvuky ✎
#321 V teplíčku se příjemně spíš. Vzbudí tě žena v plášti a s koštětem. "Co tu děláš?" ptá se. ✎
#322 Žena po tobě skočí. "Já nejsem žádná ježibaba, jasné?" Ukáže ti nášivky: "správce skanzenu". Tenhle objekt je stylizován do podoby pohádkové chaloupky, aby si sem děti z vesnice chodili hrát. A teď mi pěkně pomůžeš dát to tady všechno do pořádku. ✎
#323 Rozhodl ses jít mimo značenou cestu a vnořil ses do stromoví. Procházíš mezi pichlavými jehličnany, vyhýbáš se větvím. V jednu chvíli jsi zahučel do díry. Jdeš nepozorován, ale postupuješ pomalu... ✎
#324 Procházíš pěknými dubovými lesy. Přímo před tebou se zjeví myslivec se psem. ✎
#325 Náhle před sebou slyšíš rychlé drápky a malý sípavý dech. Pískot. V tvojí blízkosti se nachází krysa, zřejmě pořádně macatá. ✎
#326 Po chvíli nohama nahmatáš dno a za chvíli se vyškrábeš na břeh. Něco ve tmě nakopneš a ta věc zachrastí. Lekneš se, že by to mohla být lebka. ✎
#327 Na palouku stojí veliká patrová hájovna. Pan hajný zřejmě není doma, okna jsou zatemnělá, ani pes neštěká. Když nahlédneš oknem, vidíš veliké paroží. ✎
#328 Tvá túra tě přivedla do malé vesnice pod horami. ✎
#329 za chvilku si pořežeš ruce PAMATUJ: máš krvavé ruce ✎
#330 Zaryl jsi dlaně a propátrával, není-li něco v hlíně skryto. Vyloupnul jsi chuchvalec hlíny a najednou cítíš drolení. Odbočka se sype. ✎
#331 Podá Ti jednu kartu, žaludová devítka. Sám si vezme čtyři karty. "Začínáš.", řekne. Hraješ na listovou desítku. ✎
#332 Pes spokojeně funí. "Je to báječnej pes, cítí srnku na sto honů. A co jsme spolu už zažili, viď, Azore?" Pes šťastně ňafá. ✎
#333 V prohlubni v chodbě nacházíš rovnátka. PAMATUJ: máš rovnátka. Nakonec chodba ústí do suchého lesa – zřejmě dříve sloužila pro neviděný pohyb obranných armád pod zemí. Vyschlý les se před tebou rozevřel a odhalil širý pohled na starý lom. Část lomu je zalita vodou, část je přístupná. Všude kolem je suchopár. ✎
#334 Stojíš a protihráč přidá eso srdcové. V ruce máš srdcovou devítku, kulové eso a zelenou desítku. ✎
#335 Zahraješ kulové eso a protihráč stojí. V ruce máš srdcovou devítku a zelenou desítku. ✎
#336 rychle dokončíš svojí práci, ale ruka se ti zanítí. PAMATUJ: máš bolest vtom vtrhnou do domu vojáci ✎
#337 Nejprve ses praštil o stěnu, protože se stočila o devadesát stupňů doleva, potom jsi upadl na točitých schodech a skutálel se dolů. Ošklivě ses pomlátil. Teplota ochladla, stojíš zřejmě u nějakého vodního prostoru. ✎
#338 Krysa na tebe zaútočila a kousla tě do prstu, který teď silně krvácí.Slyšíš, jak se její drápy a pisklavý dech vzdalují chodbou. ✎
#339 Zahraješ devítku kterou překryje listová sedmička a protihráč zůstane s prázdnýma rukama. "Ještě jednou?" zeptá se. ✎
#340 Povoz se hýbnul a naskočil... brzy jsi chytil šikovný grif a snadno hmotou dřeva a železa pohybuješ. PAMATUJ: máš povoz. Kam s ním pojedeš? ✎
#341 Protihráč Ti rozdá žaludovou desítku, listového krále a eso a srdcovou devítku. Sám si vezme jen dvě karty. Hraješ na žaludovou osmičku. ✎
#342 Vypařil ses z města jako pára. Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#343 V ruce máš srdcovou devítku, zelenou desítku a žaludového krále. Protihráč si lízne, hraješ dál na kulové eso. ✎

Tajná část pro vedoucí

#230 Procházíš mezi exponáty a důkladně čteš popisky. Náhle ti zrak padne na Kitanino ostří. To je přece dávný ztracený meč, zdobený rubíny, vyrobený za dávných časů v horské pevnosti Gargarů! Cennost je dlouho nezvěstná – a nachází se v této vísce. Rychle o tom běž říct vedoucímu z rodu Gargarů! Řekni mu "Kitanino ostří!" ✎
Dítě zapiš a pochval. Zeptej se dítěte, co chce. MINIHRA: SERM
#258 Nadvedáš jednu pokličkku po druhé. Některé nádobky jsou prázdné, v jedné je lákavá tekutina. Už už se chceš napít – když tu si na nádobce přečteš název: Vranský trs. Jen co ses nadechl smrdutého koncentrátu, měls pocit, že ti zažloutly panenky. Našli jsme trs! Jdi to ihned říct Lordu Samarkovi Silnému. Řekni mu: MÁM VRANSKÝ TRS. ✎
pochválit a zapsat dítě KONEC. Minihra: přines vedoucímu šišku a olízni ji jako protilátku
# Ocitnul ses v jejich zajetí zavřený v temném sklepě. Žil jsi tam několik dní. Zjistil jsi však, že tě vězní ve svých vinných sklepích – roste tam mimořádná odrůda vína, které postupně upíjíš. To by mohlo zajímat Samarský rod. Když tě za několik dní propustí, uprosíš je, že ti dají lahev na ochutnání, kterou hned běžíš odevzdat vedoucímu z řad Samarků. Najdi vedoucího Samarků a řekni mu: VÍNO ✎
Zapiš si dítě. Minihra: třeba deset kliků, že se nechal zavřít do sklepa.
#245 V tom tě najednou něco čapne do velikých tlap a přitáhne si tě..uuu.. k čemu vlastně? Ucítíš strašlivý zápach...a pak jen padáš a padáš. Příšera tě sežrala. Najdi vedoucího Gargarů a řekni mu: jsem sežrán. ✎
Příjde-li za tebou dítě sežrané příšerou, řekni mu, ať vyhrabe hromádku hlíny na symbol toho, že se hrabe ve vnitřnostech příšery za cílem dostání se z ní ven.
#72 Šplháš do vysokého kopce, říčka se zužuje a je z ní malý potůček. Nakonec zbývá malý pramen, vyvěrající jen tak ze země. To by mohlo zajímat Aravary, kteří zřizují lidem studánky a vedou vodu do měst a obcí. Měl bys o poloze pramene říct Aravarům. NAJDI vedoucího Aravarů a řekni mu: "PRAMEN" ✎
Pochválit dítě, zapsat si ho.
#96 Archiv byl liduprázdný, zvedl se oblak prachu, ale svitkuplný. Pročítáš staré svitky. Jeden pojednává o králi Nalostrosu – vypráví příběhy, které jsi ještě nikdy neslyšel. Honem jdi najít vedoucího z Malestrů a řekni mu "SVITEK" ✎
Pokud vedoucí uslyší "SVITEK", pochválí dítě, zapíše si ho a pošle dál: "Vrať se do archivu, jestli tam není ještě něco zajímavého o našem rodu." Minihra: rekni 3 vety o krali Nalostrosu
#191 Vidíš ohromné bohatství. Zlato se leskne po stěnách, poháry a starodávné číše lemují mahagonové stoly. Nutno říci, že ztrouchnivělé, jeden se pod tvým dotykem rozpadl a cinkovat cenností se nesl ozvěnou. Toto musíš ihned jít oznámit představenému rodu Lanbalů. Řekni mu heslo "ZLATO". ✎
Toto je past. Vedoucí, který slyší heslo ZLATO, dítě vyloučí, protože dítě nemohlo získat louč.