Část pro děti

#1 Start. Přicházíš do neznámé země, kterou je třeba prozkoumat. ✎
#2 Vždycky si můžeš vybrat, kam jít – je stále z čeho vybírat. Před tebou se prostírají lány polí, hluboké lesy i strže a místní obyvatelé se svými zvyklostmi. ✎
#3 Rozhlížíš se na okraji lesa. Je pěkný den, zpívají ptáčci. Do lesa vede cesta, široká cesta, opodál stojí posed... ✎
#4 Po chvíli nohama nahmatáš dno a za chvíli se vyškrábeš na břeh. Něco ve tmě nakopneš a ta věc zachrastí. Lekneš se, že by to mohla být lebka. ✎
#5 všechny vypadají stejně, vydávají takové ptačí zvuky ✎
#6 V přístěnku je pár polen. Naházíš je do pece. Dojde ti, že takhle se oheň nerozdělá a polena vyndáš. Schmoustáš dospod nějaký starý papír, na to postavíš pyramidku třísek a zapálíš. Oheň utěšeně plápolá. ✎
#7 Podrbeš velblouda na hrbu. Otřásá se blahem, až z něj padají na zem roztoči. Velbloud spokojeně zahýkne, pak se rozejde pouští. ✎
#8 Prcháš jako šílený. Přímo před tebou se zjeví myslivec se psem. ✎
#9 Lízneš srdcové eso a prothráč zahraje svou poslední kartu, listovou sedmičku. ✎
#10 Ocitnul ses v jejich zajetí zavřený v temném sklepě. Žil jsi tam několik dní. Zjistil jsi však, že tě vězní ve svých vinných sklepích – roste tam mimořádná odrůda vína, které postupně upíjíš. To by mohlo zajímat Samarský rod. Když tě za několik dní propustí, uprosíš je, že ti dají lahev na ochutnání, kterou hned běžíš odevzdat vedoucímu z řad Samarků. Najdi vedoucího Samarků a řekni mu: VÍNO ✎
Zapiš si dítě. Minihra: třeba deset kliků, že se nechal zavřít do sklepa.
#11 V ruce máš žaludovou desítku, listového krále a eso a srdcovou devítku a kulovou desítku. Protihráč mění na listy. ✎
#12 Lezeš vzhůru po vratkém žebříku. Kymácí se. Máš strach. Nakonec však dolezeš na horní příčku a nahmátneš podlahu podkrovní krytiny. Vzápěti vykřikneš bolestí, sáhl jsi do střepů sošky. PAMATUJ: máš střepy sošky. ✎
#13 Nahlížíš do chlívku – pant dvířek je naolejovaný, takže dvířka neskřípou, ale stále se dovírají. Musíš si je neustále přidržovat, aby se nezabouchly a nepřestalo dovnitř padat světlo. Chlívek je skutečně prázdný. Panuje zde příjemný pach pomyjí, v rohu je kupka měkké slámy. ✎
#14 Probíráš se stohy papírů, ale nic zajímavého už nenacházíš. Pokračuje do věže, nebo zaboucháš na dveře radnice? ✎
#15 Támhle dolů přes ten palouk, když sejdeš do údolí. Dáš se pak po lesní cestě vlevo a vyjdeš na pole. Odtamtud je vesnice vidět už zdálky. ✎
#16 Podle ozvěny máš pocit, že jsi ve velké místnosti. Vznáší se tu ve vzduchu jemná cínová pachuť. ✎
#17 "Tady ale spát nemůžeš, tohle je rekreační objekt pro děti. Za chvíli otevírám a přijde výprava dětí z vesnice," kroutí hlavou žena. ✎
#18 PAMATUJ: máš hada. ✎
#19 "Ale ale prr," volá na tebe myslivec. "Co chceš dělat u mé hájovny?" ✎
#20 Snažíš se zapřáhnout se za povoz a táhnout ho. Veliká dřevěná masa se sotva pohne, svaly se ti napínají. Cítíš se hloupě. ✎
#21 Pes spokojeně funí. "Je to báječnej pes, cítí srnku na sto honů. A co jsme spolu už zažili, viď, Azore?" Pes šťastně ňafá. ✎
#22 V prohlubni v chodbě nacházíš rovnátka. PAMATUJ: máš rovnátka. Nakonec chodba ústí do suchého lesa – zřejmě dříve sloužila pro neviděný pohyb obranných armád pod zemí. Vyschlý les se před tebou rozevřel a odhalil širý pohled na starý lom. Část lomu je zalita vodou, část je přístupná. Všude kolem je suchopár. ✎
#23 Křesneš křesadlem a zamřížované dveře pod schody se rozzáří. Vidíš, že dveře jsou zamčeny pouhou petlicí zevnitř, snadno mříže odemkneš. Zřejmě se nacházíš ve sklepení pod radnicí. Na jedněch dveřích je nápis archiv, na druhých zbrojnice. ✎
#24 Krysa na tebe zaútočila a kousla tě do prstu, který teď silně krvácí.Slyšíš, jak se její drápy a pisklavý dech vzdalují chodbou. ✎
#25 zůstáváš v tunelu na místě koukat ✎
#26 Povoz se hýbnul a naskočil... brzy jsi chytil šikovný grif a snadno hmotou dřeva a železa pohybuješ. PAMATUJ: máš povoz. Kam s ním pojedeš? ✎
#27 "Nechápu, jak ses sem dostal cestou do kostela. Ale budiž, pojď." Stojíš u kostela. Arkýřová okna, balustráda, barevná skla ve dveřích. Je pootevřen, táhne z něj chlad. ✎
#28 on ale nesnese pohled na krev, takže na místě omdlí ✎
#29 Po pár minutách jsi došel k nějaké tmavé siluetě, která vydává zvláštní zvuky. ✎
#30 Po několika marných pokusech a několika nevhodných dveří nacházíš jedny velmi staré. ✎
#31 PAMATUJ: máš vodního bobra. ✎
#32 Budova radnice je zdálky vidět podle zdobených věžních hodin s velikými ručičkami. ✎
#33 V truhle je oko. PAMATUJ: máš oko. Na obzoru se rýsují stavení. Ke kterému zamíříš? ✎
#34 Proč ne. Mám ho rád, ale žere za dva. Podává ti vodítko. PAMATUJ: máš dogu. ✎
#35 Byl jsi zachráněn knězem. Jsi hrozně rád! Našel jsi kněze. Měl jsi s ním velmi zajímavý rozhovor a vyměnili jste si poštovní kontakty. Zřejmě jsi našel přítele na celý život. ✎
#36 Náhle před sebou slyšíš rychlé drápky a malý sípavý dech. Pískot. V tvojí blízkosti se nachází krysa, zřejmě pořádně macatá. ✎
#37 Tenhle skanzen ukazuje, jak žili naši předci a čemu věřili. Je stylizován do podoby perníkové chaloupky. Přicházejí si sem hrát děti z vesnice, mám pro ně zábavný program. Jsem taky odtamtud. V okolí je ještě hostinec a hluboko v lesích je hájovna. ✎
#38 To ne. Mám ho rád, i když žere za dva. Podává ti vodítko. PAMATUJ: máš vodítko. ✎
#39 "Archiv není veřejně přístupný." Vrátný rozhodil rukama. "Je mi líto, že vám nemůžu pomoct." ✎
#40 "Starosta dnes návštěvy nepřijímá." Vrátný rozhodil rukama. "Je mi líto, že vám nemůžu pomoct." ✎
#41 Kopeš kolem sebe do dřeva a snažíš se prkna vytrhnout z podlahy. V náhlém záchvatu šílenství ses zakousl do rezavého hřebíku, který prkna držel. Přitom ti hrůzou a bolestí vypadl vlas. PAMATUJ: máš vlastní vlas. ✎
#42 Snažil ses najít na radnici někoho fundovaného, kdo by ti pomohl s vyjednáváním, koho by ses mohl zeptat, jak ostří získat, ale nakonec jsi našel jen vrátného. Vrátný rozhodil rukama. "Je mi líto, že vám nemůžu pomoct." ✎
#43 Zahraješ kulové eso a protihráč stojí. V ruce máš srdcovou devítku a zelenou desítku. ✎
#44 Rozsypané křídy jsi posbíral, nakonec se ti to povedlo. PAMATUJ: Máš barevné křídy! ✎
#45 Maminko! Maminko! Nepřišla. ✎
#46 Jdeš po udusané hlíně, skály kolem jsou plny zubů od těžení. Všiml sis, že osamělý nad lomem se tyčí větrný mlýn. ✎
#47 Podle ozvěny máš pocit, že jsi ve velké místnosti. Vznáší se tu ve vzduchu jemná cínová pachuť. ✎
#48 vzbudí tě kopanec do žeber a zjistíš, že jsi obklopen vesničany ✎
#49 píšeš, píšeš ✎
#50 Udělal jsi první krok a při něm nakopl malého tvorečka. Zlostně zakvákal a šplouchl do vody. Zjistil jsi, že se nacházíš na malém vyvřelém ostrůvku. Nikde nic zajímavého. Zřejmě jsi uprostřed podzemního jezera. ✎
#51 Protihráč zahraje žaludovou osmičku. V ruce máš srdcovou desítku, listovou devítku, žaludové eso a srdcovou devítku. ✎
#52 Vykradl ses za město, až na kopec, kde pomalu klape veliký lidský stroj: Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#53 Zatímco míchá karty zeptá se: "Kolik si vezmeš?" ✎
#54 Náhle před sebou slyšíš rychlé drápky a malý sípavý dech. Pískot. V tvojí blízkosti se nachází krysa, zřejmě pořádně macatá. ✎
#55 V teplíčku se příjemně spíš. Vzbudí tě žena v plášti a s koštětem. "Co tu děláš?" ptá se. ✎
#56 vrata s nápisem "ZAVŘENO NA NEURČITO" jsou oblepená plakáty s tvojí podobiznou a vypsanou odměnou ✎
#57 Rozhodl ses jít mimo značenou cestu a vnořil ses do stromoví. Procházíš mezi pichlavými jehličnany, vyhýbáš se větvím. V jednu chvíli jsi zahučel do díry. Jdeš nepozorován, ale postupuješ pomalu... ✎
#58 Držíš se proti větru, aby tě nezmečily. Když jsi už hodně blízko, doslova se kradeš podrostem. Starší srnka se na tebe upřeně zadívává. ✎
#59 Vrchní ti točí sklenici malinovky. "Ta mi moc chutná, nedal byste mi ještě?" "Víš co?" povídá vrchní, já ti ji naleju tady do čutory a vezmi si ji na potom. PAMATUJ: máš malinovku. ✎
#60 Hmatáš podél stěny. Je ve skále vyražena hladce, jde se pohodlně a bezpečně. Náhle je ve stěně díra – zjistil jsi, že je v chodbě vyražená odbočka. ✎
#61 Stropem proniká úzký paprsek světla, díky kterému můžeš nahlédnout do nádoby. Je celá prázdná, jen dole se třpytí malý kamínek, možná ametyst. PAMATUJ: máš ametyst. Pokračuješ dál a po pár krocích začínají točité schody dolů. ✎
#62 Stále jdeš za divnými zvuky, vedou tě podivnou dlouhou chodbou, kam jen občas prosvítá světlo děrami v kořenech nad tebou. V jenom kořeni byla zašprajcnuta píšťala. PAMATUJ: máš píšťalu. Nakonec chodba ústí do suchého lesa – zřejmě dříve sloužila pro neviděný pohyb obranných armád pod zemí. Vyschlý les se před tebou rozevřel a odhalil širý pohled na starý lom. Část lomu je zalita vodou, část je přístupná. Všude kolem je suchopár. ✎
#63 Prcháš jako šílený. Přímo před tebou se zjeví myslivec se psem. ✎
#64 Mlýnské kolo se roztočilo a srazilo tě. ✎
#65 Jenom partičku prší. Jako malý jsem se do hry zamiloval. ✎
#66 Vypařil ses z města jako pára. Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#67 Vcházíš do hostince, za výčepem stojí vrchní, u stolu sedí karbaník. S kým si chceš promluvit? ✎
#68 Posed ční do výše asi pěti metrů, je přibyt rezivými hřebíky do mocného stromu. Šprušle ztrouchnivělé, nevypadá, že by jej někdo užíval. ✎
#69 Přicházíš k pultu, hostinský tě zvědavě obhlíží. "Tebe jsem tu ještě neviděl. Tak co to bude?" ✎
#70 Nakonec chodba ústí do suchého lesa – zřejmě dříve sloužila pro neviděný pohyb obranných armád pod zemí. Vyschlý les se před tebou rozevřel a odhalil širý pohled na starý lom. Část lomu je zalita vodou, část je přístupná. Všude kolem je suchopár. ✎
#71 Všichni se začnou o zlato přetahovat a prát. ✎
#72 "A jaké! Je to paroží dvanácteráka. Ulovil jsem ho tady s Azorem. Taky mám sbírku sušených raků a stříkacích pistolí." Myslivec je asi trochu pošuk. ✎
#73 Nejprve ses praštil o stěnu, protože se stočila o devadesát stupňů doleva, potom jsi upadl na točitých schodech a skutálel se dolů. Ošklivě ses pomlátil. Teplota ochladla, stojíš zřejmě u nějakého vodního prostoru. ✎
#74 "Stejně díky za zábavu," říká a dává ti na památku zimník. Nevíš proč. PAMATUJ: máš zimník. ✎
#75 Procházíš mezi exponáty a důkladně čteš popisky. Náhle ti zrak padne na Kitanino ostří. To je přece dávný ztracený meč, zdobený rubíny, vyrobený za dávných časů v horské pevnosti Gargarů! Cennost je dlouho nezvěstná – a nachází se v této vísce. Rychle o tom běž říct vedoucímu z rodu Gargarů! Řekni mu "Kitanino ostří!" ✎
Dítě zapiš a pochval. Zeptej se dítěte, co chce. MINIHRA: SERM
#76 Vyschlý les se před tebou rozevřel a odhalil širý pohled na starý lom. Část lomu je zalita vodou, část je přístupná. Všude kolem je suchopár. ✎
#77 "Muzeum" jsou dva secesně vybavené pokoje se skleněnými vitrinami, které obsahují zlaté a stříbrné cennosti, buly a vyznamenání místních obyvatel za poslední několik set let. ✎
#78 Na farmě žije spousta zajímavých zvířat. Která navštívíš? ✎
#79 Pátral jsi ještě několik hodin, ale nic zajímavého jsi již nenašel. ✎
#80 ale je zavřená ✎
#81 "Stejně díky za zábavu," říká a dává ti na památku cedník. Nevíš proč. PAMATUJ: máš cedník. ✎
#82 Tvá túra tě přivedla do malé vesnice pod horami. ✎
#83 Zkoušíš odloupnout tvarohovočokoládový větrník z omítky. Skřípají ti prsty po dřevě. Při bližším ohledání zjišťuješ, že perník je jen nakreslený. Trochu se ti ulevilo. ✎
#84 Vyšel jsi po schodech až k monstrózními hodinovému stroji, který otáčí ciferníkem na věži. Dál vede cesta leda po žebříku. ✎
#85 Srnka na tebe upřela pronikavý pohled. Najednou ti bylo úzko, polkl jsi. "Dobrý den, srnky" pozdravil jsi je, byť ses cítil dost hloupě. Přicházíš pomalu blíž s napřaženou rukou, když tu šlápneš na cosi dunivého. ✎
#86 Nacházíš se v kostele. Jelikož je obrovský, udiveně se rozhlížíš kolem. ✎
#87 mladému vesničanovi se rozzáří oči dojetím - jedná se o vzpomínkovou schránu jeho praprapradědečka, obsahující důkazy o šlechtickém původu jeho rodiny a pár historicky cenných známek - jednu ti dá. PAMATUJ máš známku ✎
#88 Na obzoru se vynořila první stavení. Myslel sis, že se jedná o malou vísku, řady ulic však nekončí. Asi se jedná o místo okresního formátu. K čemu zamíříš? ✎
#89 "Úá, úa!" voláš jako na lesy. Srnky vyskočily jako pominuté z drnů trávy, kde odpočívaly, a vyřítily se do lesa. Byly tak vyplašené, že mladší z nich zakopla. Když dopadla na zem, zdálo se ti, jako by přeběhla po něčem dunivém. ✎
#90 Konečně jsi pohled dopsal. PAMATUJ: máš pohled. ✎
#91 Ze zahrádky jsou slaďoučké. PAMATUJ: máš maliny. ✎
#92 Procházíš pěknými dubovými lesy. Přímo před tebou se zjeví myslivec se psem. ✎
#93 Na polní cestě stojí zájezdní hostinec, roubená budova. Na průčelí má veliký zdobený nápis: "Zlatá pumpa". ✎
#94 Zahraješ kulové eso, které hned překryje srdcové eso. Zahlásíš, že stojíš a protihráč hru zakončí srdcovou sedmičkou. "To jsem si báječně zahrál," směje se a na památku ti dává trychtýř. Nevíš proč, asi nějaký místní zvyk. PAMATUJ: máš trychtýř. ✎
#95 Zaryl jsi dlaně do země a nehtama propátral hlínu. Najednou jsi zavyl bolestí – o cosi ses pořezal. Aspoň to máš. PAMATUJ: máš zrcátko. ✎
#96 Zaryl jsi dlaně a propátrával, není-li něco v hlíně skryto. Vyloupnul jsi chuchvalec hlíny a najednou cítíš drolení. Odbočka se sype. ✎
#97 A máš to. Stojíš v neznámé místnosti. Všude kolem tebe je tma. Dveře se za tebou zabouchly. Nemáš ani světlo, ani ponětí, kde jsi, nebo kde jsou dveře, aby ses mohl dostat ven. ✎
#98 ve sklepě nalezneš starý svitek s receptem na vařená vajíčka. PAMATUJ máš recept na vařená vajíčka ✎
#99 Nabral sis vodu do dlaní – ó, jak ti pod ledovou vodou trnou zuby! Vyplachuješ a pliváš, pachuť v ústech však zůstává. ✎
#100 Saháš po kartě, ale protihráč hru ukončí listovou sedmičkou. "Ještě jednou?" zeptá se. ✎
#101 Nic zajímavého jsi nenašel. ✎
#102 Soupěř stojí. V ruce máš listového krále a srdcovou devítku. ✎
#103 Na prostranství nacházíš veliký strom. Posadíš se do stínu jeho větví. Tu zjistíš, že pod kořenem je díra. ✎
#104 Vykašlal jsi několik hltů studené vody a chaluh. Zmátoženě se rozkoukáváš, avšak marně. Zapomněl jsi, že kolem panuje absolutní tma. ✎
#105 "Co jste to provedl!" zahartusil vrátný. "Na, tady máte hasák, zkuste to spravit." Chvíli jsi rumploval v hodinovém stroji hasákem, až jsi ho celý rozhasil. Vrátný zuřil, vyhodil tě a na hasák zapomněl. PAMATUJ: máš hasák. ✎
#106 "Ale proč by ses mě lekal, ušatče? Tady v lesích se nemusíš ničeho bát. Na, tady máš chlup mého pejska pro štěstí." PAMATUJ: máš psí chlup. ✎
#107 "Je otevřeno, proč bušíte?" ozval se hlas zevnitř. "Návštěvní hodiny jsou až do šesti." ✎
#108 Vidíš, že ležíš na trávě, musel se ti zdát nějaký sen. Mžouráš do odpoledního sluníčka. Vydáš se někam do vesnice, nebo k velikému stromu v dáli? ✎
#109 Ve velbloudovu hrbu nacházíš prsten. PAMATUJ: máš prsten. Jak se k velbloudovi za tento nečekaný dárek odvděčíš? ✎
#110 PAMATUJ: máš kord. ✎
#111 Dvakrát jsi po žebříku sklouznul. Začal ses tedy drápat přímo po rezavých hřebíkách na stromě. Nakonec ses do kabiny vyšplhal! ✎
#112 Vidím, že jsi ještě mladý. Nehráli bychom o peníze, to se nesluší. Jenom partičku prší. ✎
#113 nabízí ti bramborovou placku se škvarkama a kus jehněčí pečeně ✎
#114 Tiká. Obdivně jsi ho pozoroval jít. Strčil jsi dovnitř ruku, aby sis pohladil ozubené kolo. Stroj zaskřípal a zastavil se. ✎
#115 Můžete navštívit starostu, ale ten tu dnes není, nebo zařídit poštovní služby, nebo navštívit skromné muzeum zemského pokladu... také zde máme zbrojní sklad pro případ obleženě města a zásoby jídla pro týž účel. ✎
#116 píšeš, píšeš ✎
#117 Jenže k tomu si potřebuješ vyrobit prut a chytit návnadu. ✎
#118 všechny vypadají stejně, vydávají takové ptačí zvuky ✎
#119 Rozštípáváš jednu židli po druhé, sypeš porcelán z polic na zem. "Co se to tady děje!" do místnosti vpadla stará žena s koštětem. ✎
#120 PAMATUJ, máš kapesník. ✎
#121 Vzadu za hostincem jsi našel několik povozů. Zřejmě náhradní vozy pro cestující, kteří mají čerstvé koně, ale unavené kočáry. Také jsi našel několik koní, zřejmě pro cestující, které mají svěží kočáry, ale unavené koně. ✎
#122 "To ne, ale mohlo by se ti hodit tohle," zasmál se. PAMATUJ: máš lano. ✎
#123 Jenže nemáš plavky. ✎
#124 Práskl jsi bičem na zem. Selka ti bič chytla a srazila tě na zem. "A padej odsud, ať už tě tu víckrát nevidím!" Pracně se sbíráš ze země a lížeš rány. Kam se vydáš? ✎
#125 Náhle čelně narazíš do čehosi keramického. Ohledáním zjistíš, že se jedná o nějakou větší vázu. ✎
#126 Zahraješ krále, načež protihráč vyndá poslední listovou sedmičku. "To jste mě tedy dostal," přiznáváš. "Ještěže jsme o nic nehráli, prohrál bych boty." ✎
#127 "To jsem si báječně zahrál," směje se a na památku ti dává měchýř. Nevíš proč, asi nějaký místní zvyk. PAMATUJ: máš měchýř. ✎
#128 Nacházíš se na břehu podzemního jezera. Udělal jsi pár dřepů, aby ses zahřál a vyklepal jsi boty. Z levé boty na tebe vypadla malá rybka, vypadá, že už je leklá. Dáš si ji do váčku na předměty. PAMATUJ: máš rybu. ✎
#129 Nacházíš se v temném prostoru. Chvilku hmatáš okolo – zdá se, že vepředu pokračuje chodbou vysokou na normálního člověka, vzadu se chodba zužuje a zřejmě by ses musel skrčit. Světlo nemáš. ✎
#130 Protihráč zahraje kulovou osmičku. V ruce máš listovou devítku, kulové eso a srdcovou desítku. ✎
#131 Plížíš se dál podél zdi. Zase něco přinakopneš – najednou poznáš známý zvuk. Je to louč. PAMATUJ, máš louč. ✎
#132 Žena se naštve, odvleče tě ke křeslu, sundá ti kalhoty a dá ti pořádný výprask. Nestálo to za to. PAMATUJ: máš výprask. Pak ti vysvětlí cestu do vesnice. Dá ti i brožurku, kde je plánek vesnice. Po všech těch lesích zatoužíš po civilizaci. Kam se vydáš? ✎
#133 Kopeš do klacků, ale drží pevně. Zkoušíš vyndat hřebíky ze stromu a škodolibě se těšíš, až se posed zřítí. Místo toho sis ale jenom zadřel pořádnou třísku. ✎
#134 "Ale proč by ses mě lekal, ušatče? Tady v lesích se nemusíš ničeho bát. Na, tady máš péro z klobouku pro štěstí." PAMATUJ: máš pero z klobouku. ✎
#135 Lehneš si na zem a zavřeš oči. Najednou uslysíš své jméno. ✎
#136 "Co tu děláš!" vyhrkl na tebe strážný, hned jak ses dotknul dveří."Sem je vstup zakázán!" "Velmi se omlouvám, pane strážný, ukážete mi cestu –" ✎
#137 Vrchní sáhnul pod pult a vytáhl pytel. Tady ho máš, směje se. PAMATUJ: máš mrtvého psa. ✎
#138 Chutná to jako břečka! Máš pocit, že se udávíš. Doufáš jenom, že to nebyl nějaký jed, že to bylo pitelné alespoň původně. PAMATUJ: máš lahvičku s břečkou ✎
#139 Sirka ti popálila ruku. Dohromady jsi neviděl vůbec nic, jen cítíš příjemný nechutný pach síry. ✎
#140 vydáš se k nejkrásnějšímu domu v okolí ✎
#141 Archiv byl liduprázdný, zvedl se oblak prachu, ale svitkuplný. Pročítáš staré svitky. Jeden pojednává o králi Nalostrosu – vypráví příběhy, které jsi ještě nikdy neslyšel. Honem jdi najít vedoucího z Malestrů a řekni mu "SVITEK" ✎
Pokud vedoucí uslyší "SVITEK", pochválí dítě, zapíše si ho a pošle dál: "Vrať se do archivu, jestli tam není ještě něco zajímavého o našem rodu." Minihra: rekni 3 vety o krali Nalostrosu
#142 Ve velbloudovu hrbu nacházíš safír. PAMATUJ: máš safír. Jak se k velbloudovi za tento nečekaný dárek odvděčíš? ✎
#143 Koukáš na lesy a hory, pastviny a louky. Nic zajímavého jsi nenašel. ✎
#144 rychle dokončíš svojí práci, ale ruka se ti zanítí. PAMATUJ: máš bolest vtom vtrhnou do domu vojáci ✎
#145 promluvíš na mladého vesničana ✎
#146 Vylil jsi celý obsah z výšky zem. Zdá se, že v místě, kam tekutina dopadla, tráva trochu pošedla, ale možná se ti to jenom zdá! PAMATUJ: máš trefu. ✎
#147 zvuky tě posílají do postranního východu ✎
#148 Podle ozvěny máš pocit, že jsi ve velké místnosti. Vznáší se tu ve vzduchu jemná cínová pachuť. ✎
#149 V záchvatu hravosti pobíháš kolem po čtyřech, rochníš se v hlíně a pochrochtáváš. ✎
#150 Vidíš, že ležíš na trávě, musel se ti zdát nějaký sen. Mžouráš do odpoledního sluníčka. Vydáš se někam do vesnice, nebo k velikému stromu v dáli? ✎
#151 "Jediný větší potok v širokém okolí je támhle za tím skalním převisem." Brzy jsi došel k potoku – spíš menší říčce. Na druhou stranu se dostat nemůžeš, leda bys zkusil přebrodit. ✎
#152 poté tě poprosí, abys mu trochu pomohl na zahrádce ✎
#153 Krysa tě rafla do prstu, ten silně krvácí. Zvířeti se ale nepovedlo vymanit se z pevného sevření, mrská se ti v poraněné ruce. ✎
#154 ve sklepě nalezneš mrtvá těla původních obyvatel vesnice PAMATUJ máš hřbitov ✎
#155 "Hej, ty tam, co to bereš, zaječela na tebe selka." ✎
#156 S hrozivým a nepřirozeným zvukem se ti podařilo dveře konečně otevřít. Jenže za nimi je tma... ✎
#157 Podá Ti jednu kartu, žaludová devítka. Sám si vezme čtyři karty. "Začínáš.", řekne. Hraješ na listovou desítku. ✎
#158 Odpočíváš po všech nabytých prožitcích. Tvá dobrodružství jsou u konce. Pokud chceš a zbývá čas, pokračuj znovu od jedničky, jinak si běž sednout k ostatním. Už nikam dál nepokračuješ. ✎
#159 Vyskočíš oknem ven, uděláš přemet a chystáš se nabrat trysk mezi stromy, v tu chvíli tě zasáhne tupý předmět do hlavy. Žena nad tebou stojí a v obličeji ti drží štětiny koštěte. Vezme tě za límec a pořádně tě profackuje. "Takový drzoun!" ✎
#160 Naštvaně se za tebou rozběhla. Vzal jsi nohy na ramena a nezastavil ses, než byla daleko za tebou. Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#161 Protihráč kartu překryje svou poslední listovou sedmičkou. "Ještě jednou?" zeptá se. ✎
#162 Něco ve tmě nakopneš a ta věc zachrastí. Lekneš se, že by to mohla být lebka. ✎
#163 Se vším jí pomůžeš. Když je spokojená a místnost září vycíděnou čistotou, usměje se. Tak kam máš vlastně namířeno? ✎
#164 "Vůbec netušíme, ale jsme chudí sedláci a každý zlaťák přijde vhod!" ✎
#165 "Inu, v okolí je vesnice, hostinec, pak tu je pěkné jezero porostlé lekníny a moje hájovna. Jdeš směrem z louky, kde mám svůj posed a po večerech lovívám kance a srnky." ✎
#166 Opatrně nadzviháš nohavice a snažíš se projít potokem, ale nedaří se ti. Proud je příliš silný. Vylézáš zpět na břeh se zhoršenou náladou. PAMATUJ: máš mokro v botech ✎
#167 Zjistil jsi, že se nacházíš na malém vyvřelém ostrůvku. Strop je kdesi nad tebou. Nikde nic zajímavého. Zřejmě jsi uprostřed podzemního jezera. ✎
#168 kopeš jámu, aby se tam vešlo co nejvíce, přičemž narazíš na jakousi malou schránku ✎
#169 "U šesti baňatých ochechulí!" zařval jsi na půlku lesa. ✎
#170 Tady asi musí sedět myslivec. V noci má celou louku jako na dlani a při měsíčku pozoruje pasoucí se stáda. Nyní se nepase nic. I když; u remízku se pasou dvě srnky; neviděl/a jsi je kvůli sluníčku. ✎
#171 Chytil jsi slizkou žábu. PAMATUJ: máš žábu. ✎
#172 V hlíně jsi vyhrabal starou botu. Vypadla jí tkanička, ale zručný švec by ji dal dopořádku. PAMATUJ, máš botu! ✎
#173 Přikládáš jednu knihu po druhé, mizí v žáru. "Co se to tady děje!" do místnosti vpadla stará žena s koštětem. ✎
#174 Běží příliš rychle, brzy tě dostihnou a chytnou. ✎
#175 Nahmatal si na dotek plyšovou věc. Vrátil ses na denní světlo, aby sis ji pořádně prohlédnul. Je to medvídek. PAMATUJ: máš plyšového medvídka. ✎
#176 Vylil jsi celý obsah z výšky zem. Zdá se, že v místě, kam tekutina dopadla, tráva trochu pošedla, ale možná se ti to jenom zdá! PAMATUJ: máš prázdnou lahvičku. ✎
#177 "Ale já také nerad hraju o peníze. Jako malý jsem si prostě zamiloval hru prší. Zahraješ si se starým brachem?" ✎
#178 Zvedl se ti žaludek a přišly na tebe mdloby; odhodil jsi předmět daleko od sebe. Chvíli ses choulil s křečemi v břiše. Nevíš, jak dlouho to trvalo, ale pomalu jsi nabyl sil pokračovat. ✎
#179 upozorní tě, že není moc bohatý, ale nějakou práci by pro tebe měl ✎
#180 Doběhl jsi za vesnici. Chceš pokračovat do lesa, nebo pokračovat až na poušť? ✎
#181 Majznul ses do hlavy. Chvííli se motáš a vkleče běduješ. Snažíš se zorientovat, ale příšerně ti trne hlava. Už už si myslíš, že ses sebral a můžeš vykročit dál, když tu uděláš krok do mokrého prázdna a vodní proud tě unáší. Konečně se dostáváš na hladinu a lapáš po dechu. Kvapem ti docházejí síly. Rukou nahmátneš slizký kámen. Snažíš se vyšplhat, nebo uplaveš ještě pár posledních temp do tmy? ✎
#182 Podíváš se a zjišťuješ, že je to klíč. ✎
#183 Musel ses přkrčit – chodba dříve byla zřejmě velká, pak mohlo dojít k nějakému závalu. Nyní by ses musel začít plazit. Kameny vypadají však pevně zaklesnuty, nedrolí se. ✎
#184 "Co se to tady děje!" do místnosti vpadla stará žena s koštětem. ✎
#185 Píšeš, jak se ti stýská. "Ahoj, mám se dobře, jsem na diplomatické misi," píšeš. ✎
#186 Cesta se stočila o devadesát stupňů doleva. Potom začínaly schody. ✎
#187 Kopeš kolem sebe do dřeva a snažíš se prkna vytrhnout z podlahy. V náhlém záchvatu šílenství ses zakousl do rezavého hřebíku, který prkna držel. Přitom ti vypadl zub. PAMATUJ: máš vlastní zub. ✎
#188 V ruce máš vedle listové devítky žaludového spodka, protihráč mění na listy. ✎
#189 Jdeš po udusané hlíně, skály kolem jsou plny zubů od těžení. Všiml sis, že osamělý nad lomem se tyčí větrný mlýn. ✎
#190 sdělí ti, že jsi hledaná osoba ✎
#191 Nacházíš se na břehu podzemního jezera. Udělal jsi pár dřepů, aby ses zahřál a vyklepal jsi boty. Z levé boty na tebe vypadla malá ještěrka, vypadá, že se málem utopila. Dáš si ji do váčku na předměty. PAMATUJ: máš ještěrku. ✎
#192 starý muž tě varuje, že zvědavost v těchto místech může zabíjet ✎
#193 mladému vesničanovi se rozzáří oči dojetím - jedná se o vzpomínkovou schránu jeho praprapradědečka, obsahující důkazy o šlechtickém původu jeho rodiny a pár historicky cenných mincí - jednu ti dá. PAMATUJ máš minci ✎
#194 "Tady se nic neděje, chcípnul tu pes," směje se vrchní. ✎
#195 "No karet, kolik si vezmeš? Prší a můžeš si vybrat kolik chces na začátku karet." ✎
#196 "Ať tě to ani nenapadne!" Myslivec ti vlepí pořádnou facku. "Osobo drzá, co si to ke mně dovoluješ," kroutí myslivec hlavou a pohoršeně odchází. ✎
#197 "Je to báječnej pes, cítí srnku na sto honů. A co jsme spolu už zažili, viď, Azore?" Pes šťastně ňafá. ✎
#198 Vrchní se ti vysmál. "Tak, mladej, a teď odsud vypadni." ✎
#199 rozumíš velbloudovi ✎
#200 Stropem proniká úzký paprsek světla, díky kterému můžeš nahlédnout do nádoby. Je celá prázdná, jen dole se třpytí malý kamínek, možná drahokam. PAMATUJ: máš drahokam. Pokračuješ dál a po pár krocích začínají točité schody dolů. ✎
#201 začnou se kolem tebe scházet lidé, ale netváří se, že by jim záleželo na tom, co říkáš ✎
#202 Protihráč přes ní dá listové eso. ✎
#203 Asi nebyl dobrý nápad ji takhle dráždit. Žena po tobě skočí. "Já nejsem žádná ježibaba, jasné?" Ukáže ti nášivky: "správce skanzenu". Tenhle objekt je stylizován do podoby pohádkové chaloupky, aby si sem děti z vesnice chodili hrát. A teď mi pěkně pomůžeš dát to tady všechno do pořádku. ✎
#204 Kupodivu se ti podařilo vzpouzející se zvíře nacpat do váčku na předměty a ten pevně uzavřít. PAMATUJ: máš krysu. ✎
#205 V ruce máš žaludovou devítku, srdcovou osmičku a srdcového krále. Protihráč dá přes kulovou desítku kulového spodka. ✎
#206 Vidíš ohromné bohatství. Zlato se leskne po stěnách, poháry a starodávné číše lemují mahagonové stoly. Nutno říci, že ztrouchnivělé, jeden se pod tvým dotykem rozpadl a cinkovat cenností se nesl ozvěnou. Toto musíš ihned jít oznámit představenému rodu Lanbalů. Řekni mu heslo "ZLATO". ✎
Toto je past. Vedoucí, který slyší heslo ZLATO, dítě vyloučí, protože dítě nemohlo získat louč.
#207 Vydáváš se k jihu. Každý kilometr potkáváš dalšího velblouda, co zírá k jihu. ✎
#208 Protihráč přihodí ještě listovou osmičku. V ruce máš srdcovou desítku, listovou devítku, žaludové eso a srdcovou devítku a srdcové eso. ✎
#209 Opatrně nadzviháš nohavice a snažíš se projít potokem, ale nedaří se ti. Proud je příliš silný, ale nakonec ho zdoláš. Vylézáš na břeh. Přilepil se na tebe slimák! PAMATUJ: máš slimáka! ✎
#210 dostáváš se zpět ke stromu Tvá túra tě přivedla do malé vesnice pod horami. ✎
#211 V tom tě najednou něco čapne do velikých tlap a přitáhne si tě..uuu.. k čemu vlastně? Ucítíš strašlivý zápach...a pak jen padáš a padáš. Příšera tě sežrala. Najdi vedoucího Gargarů a řekni mu: jsem sežrán. ✎
Příjde-li za tebou dítě sežrané příšerou, řekni mu, ať vyhrabe hromádku hlíny na symbol toho, že se hrabe ve vnitřnostech příšery za cílem dostání se z ní ven.
#212 Sedneš si na bobek těsně vedle jezera a začneš kopat v zemi. ✎
#213 Obcházíš stavení. Vzadu u humen se nachází bytelný chlívek na dubovou petlici. Zdá se, že vevnitř nikdo není. ✎
#214 Je to neuvěřitelné, ale pokakal tě pták. Měkký pleskavý náraz na hlavu. Když ti to došlo, tak jsi sebou trhl, až jsi srnky vyplašil; stejně teď nemáš zájem se za nimi honit. ✎
#215 Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#216 Chutná to jako břečka! Máš pocit, že se udávíš. Doufáš jenom, že to nebyl nějaký jed, že to bylo pitelné alespoň původně. PAMATUJ: máš džus ✎
#217 "Jen tak?" ✎
#218 Šplháš do vysokého kopce, říčka se zužuje a je z ní malý potůček. Nakonec zbývá malý pramen, vyvěrající jen tak ze země. To by mohlo zajímat Aravary, kteří zřizují lidem studánky a vedou vodu do měst a obcí. Měl bys o poloze pramene říct Aravarům. NAJDI vedoucího Aravarů a řekni mu: "PRAMEN" ✎
Pochválit dítě, zapsat si ho.
#219 A za chvilku už si slízneš i smetanu! PAMATUJ: máš slízlou smetanu ✎
#220 Několik dalších hodin pomáháš v restaurování chaty. Žena si zapíše tvou adresu a pošle účet za výlohy, které musíš později uhradit. Dá ti však plánek přilehlé obce. Kam se vydáš? ✎
#221 Zahraješ srdcovou desítku a protihráč si lízne. V ruce máš jen listovou devítku. ✎
#222 Po několika stech metrech dorazíš k zvláštnímu stavení. Je celé z perníku – a komín má z marcipánu. ✎
#223 Kameny jsou čím dál hrubší, po čase musíš přelézat velké balvany. Za chvíli narazíš na skálu, jejíž kolmá stěna vede hluboko do jezera. ✎
#224 po krátké prohlídce vstupní haly tě hrozně vyleká hlas, který se na tebe oboří, co tam děláš ✎
#225 Nahmátnul jsi něco hladkého a mírně ulepeného. Nemáš světlo, aby sis mohl předmět prohlédnout. ✎
#226 "Co jste to provedl!" zahartusil vrátný. "Na, tady máte hasák, zkuste to spravit." Chvíli jsi rumploval v hodinovém stroji hasákem, až jsi ho celý rozhasil. Vrátný zuřil, vyhodil tě a na hasák zapomněl. PAMATUJ: máš hasák. ✎
#227 Zašátrat po tom... ve tmě. Jo, je to nechutný, zem je trochu přihnilá, ale jdu do toho. A hurá, našel jsi louč. PAMATUJ, máš louč. ✎
#228 Teplota ochladla, stojíš zřejmě u nějakého vodního prostoru. ✎
#229 Hravě ses po kolenou proplazil na druhý břeh – proud nebyl nikterak silný. Jsi však pořádně promrzlý. Chodba pokračuje zřejmě dál, je ti čím dál větší ouzko. ✎
#230 Žena po tobě skočí. "Já nejsem žádná ježibaba, jasné?" Ukáže ti nášivky: "správce skanzenu". Tenhle objekt je stylizován do podoby pohádkové chaloupky, aby si sem děti z vesnice chodili hrát. A teď mi pěkně pomůžeš dát to tady všechno do pořádku. ✎
#231 "Ahoj, mám se dobře, jsem na diplomatické misi," píšeš. ✎
#232 V ruce máš žaludovou devítku, srdcovou osmičku, listového krále a žaludového spodka. Protihráč mění na listy. ✎
#233 Hmatáš ve tmě ledovou vodou, ale na druhý břeh nedosáhneš, na dno vodního toku nedosáhneš – jsi stále nepohodlně skrčený. ✎
#234 Při lezení pod tebou praskla šprušle a při pádu sis bolestivě zarazil do ruky třísku. ✎
#235 "No, co se dá dělat, nutit tě nebudu," ušklíbne se hráč. "Tak tě aspoň pozvu na malinovku. Chutnala, je to tvé červené potěšení. ✎
#236 Protihráč mění na listy. V ruce máš listového krále a eso a srdcovou devítku. ✎
#237 Vypadá to, že se nacházíš u tajného podzemního jezera. Zřejmě by šlo obejít. Pohmatem zjistíš, že je voda příjemně teplá a lehce bublá. ✎
#238 "Nechápu, jak ses sem dostal cestou do kostela. Ale budiž, pojď." Stojíš u kostela. Arkýřová okna, balustráda, barevná skla ve dveřích. Je pootevřen, táhne z něj chlad. ✎
#239 "Tak, mladej, a teď odsud vypadni." ✎
#240 Karbaník přidá svou poslední kartu srdcovou sedmičku. "To jsem si báječně zahrál," směje se a na památku ti dává trychtýř. Nevíš proč, asi nějaký místní zvyk. PAMATUJ: máš trychtýř. ✎
#241 Než ses vyhrabal, počkal jsi chvíli, kam tě příšera zanese. Vypadá, že jsi někde u potoka, možná blízko příšeřího doupěte. ✎
#242 Hravě ses po kolenou proplazil na druhý břeh – proud nebyl nikterak silný. Jsi však pořádně promrzlý. Chodba pokračuje zřejmě dál, je ti čím dál větší ouzko. ✎
#243 Vrátný rozhodil rukama. "Je mi líto, že vám nemůžu pomoct." ✎
#244 Brzy jsi došel k potoku – spíš menší říčce. Na druhou stranu se dostat nemůžeš, leda bys zkusil přebrodit. ✎
#245 Plivneš na velblouda. Velbloud na tebe plivne taky. ✎
#246 Nadvedáš jednu pokličkku po druhé. Některé nádobky jsou prázdné, v jedné je lákavá tekutina. Už už se chceš napít – když tu si na nádobce přečteš název: Vranský trs. Jen co ses nadechl smrdutého koncentrátu, měls pocit, že ti zažloutly panenky. Našli jsme trs! Jdi to ihned říct Lordu Samarkovi Silnému. Řekni mu: MÁM VRANSKÝ TRS. ✎
pochválit a zapsat dítě KONEC. Minihra: přines vedoucímu šišku a olízni ji jako protilátku
#247 V truhle je oko. PAMATUJ: máš oko. Na obzoru se rýsují stavení. Ke kterému zamíříš? ✎
#248 "Kdo mi tu loupe perníček," zahalasíš. Ve světnici však nikdo není. Dominuje jí veliká kachlová pec a uhlák. ✎
#249 nerozumíš velbloudovi ✎
#250 Nahmatal si na dotek příjemnou, kulovitou věc. Vrátil ses na denní světlo, aby sis ji pořádně prohlédnul. Je to kaleidoskop. PAMATUJ: máš kaleidoskop. ✎
#251 Naštěstí je odemčeno. Hned za dvířky začínají schody vzhůru, vypadá to, že možná vedou až do věže. ✎
#252 "Tady není ani kapka, v tomhle pískovcovém lese je pramenů málo a tahle chaloupka stojí na suché tvrdé skále. Ale kousek cesty odtud stojí hostinec, tam bys něco k pití dostal." ✎
#253 Myslivec se na tebe pohoršeně podívá, co že to přinášíš za divné způsoby. "Osobo drzá, co si to ke mně dovoluješ," kroutí myslivec hlavou a pohoršeně odchází. ✎
#254 V hlíně jsi vyhrabal staré visací hodinky. Vypadl jim šroubek na natahování, ale vypadají opravitelně. PAMATUJ, že je máš! ✎
#255 Zvedl se ti žaludek. Je jasné, že olizovat předmět už nebudeš. Chceš si ho zkusit nechat, nebo pokračovat chodbou? ✎
#256 Zahraješ devítku kterou překryje listová sedmička a protihráč zůstane s prázdnýma rukama. "Ještě jednou?" zeptá se. ✎
#257 "Ty zloději zlodějská," zaječel na tebe vracející se hajný. "Padáš odsud! Člověk si musí kvůli takovým jako ty začít zamykat dveře. Běž se kát do kostela, sic tě můj pes roztrhá." ✎
#258 Obezřetmě slézáš a pomalu se blížíš k srnkám. Držíš se proti větru, aby tě nezmečily. Když jsi už hodně blízko, doslova se kradeš podrostem. Starší srnka se na tebe upřeně zadívává. ✎
#259 Každý správný mlýn má poblíž sípku s moukou. Řekl sis, že tam mlynář jistě schovává nějakou utajenou drahocennost, stejně jako ty doma schováváš pod polštářem medvídka. Prohrabáváš mouku, zkoumáš bílý prášek mezi prsty, když tu najednou na tebe vypadne dochucovadlo do polévky. Zvláštní. PAMATUJ: máš dochucovadlo do polévky. ✎
#260 Kolem se neozývá nic kromě líného šplouchání vody o neviditelný ostrovní břeh. ✎
#261 Odbočka po několika metrech končí. Jsi celý umazaný od hlíny. ✎
#262 Napíšeš pohled rodičům, nebo nejlepšímu kamarádu? ✎
#263 Naštvaně se za tebou rozběhla. Vzal jsi nohy na ramena a nezastavil ses, než byla daleko za tebou. Na farmě žije spousta zajímavých zvířat. Která navštívíš? ✎
#264 Obezřetně kráčíš a každý pár kroků se rozhlížíš. Na prostranství nacházíš veliký strom. Posadíš se do stínu jeho větví. Tu zjistíš, že pod kořenem je díra. ✎
#265 Stojíš a protihráč přidá eso srdcové. V ruce máš srdcovou devítku, kulové eso a zelenou desítku. ✎
#266 Ve svém putování jsi dospěl až k jezeru. Před tebou se rozkládá úschvatná vodní plocha – zpívají ptáci, slunce svítí. ✎
#267 Doufal jsi, že tě srnky zavedou do svého doupěte. Zajímalo tě totiž, jak vypadá srnčí doupě. V životě jsi žádnou srnčí střechu nad hlavou neviděl. Kopytnatci jsou ale rychlejší a brzo jsi je ale ztratil z dohledu... ✎
#268 Vrchní se ušklíbne. "Ale, ale, mládeži. Takoví utřinosové alkohol nedostanou." ✎
#269 Našel jsi kněze. Měl jsi s ním velmi zajímavý rozhovor a vyměnili jste si poštovní kontakty. Zřejmě jsi našel přítele na celý život. ✎
#270 V ruce máš srdcovou devítku, zelenou desítku, žaludového krále a srdcovou osmičku. Protihráč mění na srdce. ✎
#271 Je ti zima. Hledáš oblečení. Ale marně, jektáš zuby. ✎
#272 Ze zahrádky jsou slaďoučké. PAMATUJ: máš jahody. ✎
#273 V ruce máš žaludovou desítku, listového krále, srdcovou devítku a kulovou desítku. Protihráč stojí. ✎
#274 Dostal ses ven z příšery, ta leží vedle tebe mrtvá. Ty se vracíš zpět ke dveřím, které otevřeš a stojíš opět v kostele. ✎
#275 "To jsem si báječně zahrál," směje se a na památku ti dává trychtýř. Nevíš proč, asi nějaký místní zvyk. PAMATUJ: máš trychtýř. ✎
#276 Pokoušíš se najít nějaký vhodný kus dřeva. Jenže v nejbližším okolí jezera se nenachází žádný les, ani žádné stromy. Dochází ti, že jsi na otevřeném prostranství, na kterém se nachází jen jezero. ✎
#277 starý muž začne volat o pomoc z okna a brzy se pod oknem začnou sbíhat nějací lidé sdělí ti, že jsi hledaná osoba ✎
#278 Ocitnul ses v jejich zajetí zavřený v temném sklepě. Žil jsi tam několik dní. Zjistil jsi však, že tě vězní ve svých vinných sklepích – roste tam mimořádná odrůda vína, které postupně upíjíš. To by mohlo zajímat Samarský rod. Když tě za několik dní propustí, uprosíš je, že ti dají lahev na ochutnání, kterou hned běžíš odevzdat vedoucímu z řad Samarků. Najdi vedoucího Samarků a řekni mu: VÍNO ✎
Zapiš si dítě. Minihra: třeba deset kliků, že se nechal zavřít do sklepa.
#279 odpoví, že tě rád přijme ve svém domě na oběd ✎
#280 Děsivě se rozkřičíš. Co se stane? Zachrání tě někdo? Co když tě už nikdo nikdy nenajde? ✎
#281 Hlína se drolí víc a víc, začínáš se dusit. V panice se poslepu pozpátky plazíš, odkud jsi přilezl. ✎
#282 Na ostrohu lesa vidíš hluboké brázdy – zřejmě od kanců. Zahlédl jsi ještě panáčkujícího zajíce. Srnky někam odběhly. Nad horami se stahují mračna a v dálce se leskne vodní hladina. Začal ses nudit, je čas slézt a něco dělat. ✎
#283 PAMATUJ, máš kost. ✎
#284 vidíš postranní východ ✎
#285 Pustina plynule přešla v lokální poušť. Trsy seschlé trávy uvedly a vstoupil jsi do kraje písku. ✎
#286 Chvíli skřípou, potom je však vyvrátíš z pantů. Se smutným zaúpěním se ti svezou k nohám a poraní ti koleno. "Hloupý vrata!" ulevíš si. Cítíš se jako ničitel. Po chvíli se zastydíš. ✎
#287 Na palouku stojí veliká patrová hájovna. Pan hajný zřejmě není doma, okna jsou zatemnělá, ani pes neštěká. Když nahlédneš oknem, vidíš veliké paroží. ✎
#288 vidíš velblouda ✎
#289 Chytil jsi slizkého úhoře. PAMATUJ: máš úhoře. ✎
#290 Když podupeš na místě, cítíš pod nohou dunivé dřevo. Odhrneš vrstvu šišek a jehličí a nacházíš dřevěný poklop. S námahou jej otevřeš. Pod nohama máš žebřík dolů do neznáma. ✎
#291 Vodní proud tě unáší. Snažíš se držet nad hladinou, ale dravý potok si s tebou hraje jako s hračkou, konečně se dostáváš na hladinu a lapáš po dechu. Kvapem ti docházejí síly. Rukou nahmátneš slizký kámen. Snažíš se vyšplhat, nebo uplaveš ještě pár posledních temp do tmy? ✎
#292 V ruce máš listovou devítku a kulové eso. Protihráč si vezme čtyři karty. "Začínáš.", řekne. Hraješ na žaludovou osmičku. ✎
#293 "Ahoj příteli, nechceš si se mnou zahrát jednu partičku?" ✎
#294 Stojíš u kostela. Arkýřová okna, balustráda, barevná skla ve dveřích. Je pootevřen, táhne z něj chlad. ✎
#295 Zaryl jsi dlaně do země a nehtama propátral hlínu. Najednou jsi zavyl bolestí – o cosi ses pořezal. Aspoň to máš. PAMATUJ: máš kapesní nožík. ✎
#296 vtom vtrhnou do domu vojáci ✎
#297 Máš štěstí. Letiště je otevřené a máš možnost odletět. A tak odletíš. ✎
#298 "Tak mi nepošlapej kytičky," zasmál se myslivec a odchází. ✎
#299 PAMATUJ: máš kštici. ✎
#300 zvuky tě posílají do postranního východu ✎
#301 Nacházíš se uprostřed jezera, vstupuje do tebe chlad a třes, jsi dezorientovaný. Máš pocit, že plaveš v kruhu. Slizce se o tebe otřela ryba. ✎
#302 V huňatých zaprášených dekách jsi našel schovánu lahvičku s nějakou tekutinou. ✎
#303 "Osobo drzá, co si to ke mně dovoluješ," kroutí myslivec hlavou a pohoršeně odchází. ✎
#304 "Haha, ta není veřejně přístupná. Ale máme přebytky, počkej..." Vrátný odejde dozadu. "Na," hodí ti pytlík mouky. PAMATUJ: máš mouku. ✎
#305 všechny vypadají stejně, vydávají takové ptačí zvuky ✎
#306 Jenže zjistíš, že kolem dokola se nenachází nic jiného než volné prostranství a jezero u kterého stojíš. ✎
#307 Vrchní ti točí sklenici piva. "A vážně ti bylo osmnáct?" "Samozřejmě," ujistil jsi vrchního. "Tak tady máte," podává ti orosený mok. PAMATUJ: máš pivo. ✎
#308 Rukou jsi hmátnul do vody – brr, ta je ledová. V ozvěně vlastního sípání jsi neslyšel tichounký vodní proud, který teče skálou. ✎
#309 "Co to děláte!" zahartusil vrátný, jakmile skřípla vitrina. "Padejte odus, tady nemáte co dělat. Jedná se o poklady našeho města!" ✎
#310 uvnitř zpustlého stavení spatříš sedět v křesle starého muže, který se zvedá a jde ti otevřít. Zeptá se tě nerudně, co tu pohledáváš? ✎
#311 Scházíš po schodech dolů. Cesta končí mřížemi. ✎
#312 V ruce máš srdcovou devítku, zelenou desítku a žaludového krále. Protihráč si lízne, hraješ dál na kulové eso. ✎
#313 Bohužel. Letadlo se během vzletu porouchalo a ty nemůžeš nikam odletět. Konec konců, kostely nejsou zas tak špatné. Stojíš u kostela. Arkýřová okna, balustráda, barevná skla ve dveřích. Je pootevřen, táhne z něj chlad. ✎
#314 Každý správný mlýn má poblíž sípku s moukou. Řekl sis, že tam mlynář jistě schovává nějakou utajenou drahocennost, stejně jako ty doma schováváš pod polštářem medvídka. Prohrabáváš mouku, zkoumáš bílý prášek mezi prsty, když tu najednou na tebe vypadne moučný červ. PAMATUJ: máš moučného červa. ✎
#315 Nedaleko slyšíš šumění vody... nedaleko slyšíš také kuňkavé pískání. ✎
#316 "Stojíš.", řekneš, načež protihráč odvětí "Kdeže.", a zahraje srdcové eso. Pokýveš hlavou a přes eso hodí srdcovou devítku. V ruce máš listovou devítku a srdcovou desítku. ✎
#317 slyšíš zvuky ✎
#318 Při opalování se ti začínají zavírat oči a usínáš. ✎
#319 Zaryl jsi dlaně a propátrával, není-li něco v hlíně skryto. Vyloupnul jsi chuchvalec hlíny a najednou cítíš drolení. Odbočka se sype. ✎
#320 V ruce máš žaludovou devítku a srdcovou osmičku. Protihráč dá přes desítku kulovou desítku. ✎
#321 Přes osmičku dopadne poslední karta protihráce - listová sedmička. "Ještě jednou?" zeptá se s nadějí v hlase. ✎
#322 "Ale, ale, mládeži. Takoví utřinosové alkohol nedostanou." ✎
#323 za chvilku si pořežeš ruce PAMATUJ: máš krvavé ruce ✎
#324 Žena se naštve, odvleče tě ke křeslu, sundá ti kalhoty a dá ti pořádný výprask. Nestálo to za to. PAMATUJ: máš výprask. Pak ti vysvětlí cestu do vesnice. Dá ti i brožurku, kde je plánek vesnice. Po všech těch lesích zatoužíš po civilizaci. Kam se vydáš? ✎
#325 Vypařil ses z města jako pára. Větrný mlýn pomalu otáčí svýmy koly. Loukotě má jako točící obry – zblízka jsou skutečně hodna obdivu nad řemeslným umem místních obyvatel. ✎
#326 Náhle se ozvou spěšné kroky. "Hej, ty tam, co to bereš, zaječela na tebe selka." ✎
#327 Brzy zjistíš, že se plazíš zbytečně; chodba se zvedla. ✎
#328 Dostáváš alergický záchvat, dusíš se. ✎
#329 V ruce máš srdcovou devítku, kulové eso, zelenou desítku a zelenou osmičku. Protihráč si také lízne. Hraješ dál na kulovou osmičku. ✎
#330 Jedná se o malou čínskou vázičku z vyrytými znaky zapuštěnou do země. Okraje vázy zdobí velké kameny hrubé na pohmat. ✎
#331 starý muž začne volat o pomoc z okna a brzy se pod oknem začnou sbíhat nějací lidé sdělí ti, že jsi hledaná osoba ✎
#332 velbloud vypadá vystrašeně a naznačuje čumákem k jihu ✎
#333 rychle dokončíš svojí práci, ale ruka se ti zanítí. PAMATUJ: máš bolest vtom vtrhnou do domu vojáci ✎
#334 Protihráč Ti rozdá žaludovou desítku, listového krále a eso a srdcovou devítku. Sám si vezme jen dvě karty. Hraješ na žaludovou osmičku. ✎
#335 Seshora je ticho, jen v dálce za tebou zapraskala větvička, jak jsi vyplašil páreček srnek. ✎
#336 Plížíš se dál podél zdi. Zase něco přinakopneš – najednou poznáš známý zvuk. Jsou to sirky. PAMATUJ, máš sirky. ✎
#337 Zašátrat po tom... ve tmě. Jo, je to nechutný, zem je trochu přihnilá, ale jdu do toho. A hurá, našel jsi sirky. PAMATUJ, máš sirky. ✎
#338 Vrhneš se přes pult a chceš vrchního uhodit do čumáku. Uhne, a ty se bezmocně skácíš přes pult. Spadne jediná sklenice, tobě na hlavu. Vrchni tě přitáhne pod pípu a pustí ti na hlavu malinovou sprchu. "Tak, mladej, a teď odsud vypadni." ✎
#339 Přímo před tebou se zjeví myslivec se psem. ✎
#340 Byl jsi zachráněn knězem. Jsi hrozně rád! Našel jsi kněze. Měl jsi s ním velmi zajímavý rozhovor a vyměnili jste si poštovní kontakty. Zřejmě jsi našel přítele na celý život. ✎
#341 je tam chodba ✎
#342 Lezeš vzhůru po vratkém žebříku. Kymácí se. Máš strach. Nakonec však dolezeš na horní příčku a nahmátneš podlahu podkrovní krytiny. Vzápěti vykřikneš bolestí, sáhl jsi do pastičky na myši. PAMATUJ: máš pastičku na myši. ✎
#343 Karbaník ti rozdá srdcovou desítku, listovou devítku a žaludové eso. Hraješ na kulovou osmičku. ✎

Tajná část pro vedoucí

#75 Procházíš mezi exponáty a důkladně čteš popisky. Náhle ti zrak padne na Kitanino ostří. To je přece dávný ztracený meč, zdobený rubíny, vyrobený za dávných časů v horské pevnosti Gargarů! Cennost je dlouho nezvěstná – a nachází se v této vísce. Rychle o tom běž říct vedoucímu z rodu Gargarů! Řekni mu "Kitanino ostří!" ✎
Dítě zapiš a pochval. Zeptej se dítěte, co chce. MINIHRA: SERM
#246 Nadvedáš jednu pokličkku po druhé. Některé nádobky jsou prázdné, v jedné je lákavá tekutina. Už už se chceš napít – když tu si na nádobce přečteš název: Vranský trs. Jen co ses nadechl smrdutého koncentrátu, měls pocit, že ti zažloutly panenky. Našli jsme trs! Jdi to ihned říct Lordu Samarkovi Silnému. Řekni mu: MÁM VRANSKÝ TRS. ✎
pochválit a zapsat dítě KONEC. Minihra: přines vedoucímu šišku a olízni ji jako protilátku
# Ocitnul ses v jejich zajetí zavřený v temném sklepě. Žil jsi tam několik dní. Zjistil jsi však, že tě vězní ve svých vinných sklepích – roste tam mimořádná odrůda vína, které postupně upíjíš. To by mohlo zajímat Samarský rod. Když tě za několik dní propustí, uprosíš je, že ti dají lahev na ochutnání, kterou hned běžíš odevzdat vedoucímu z řad Samarků. Najdi vedoucího Samarků a řekni mu: VÍNO ✎
Zapiš si dítě. Minihra: třeba deset kliků, že se nechal zavřít do sklepa.
#211 V tom tě najednou něco čapne do velikých tlap a přitáhne si tě..uuu.. k čemu vlastně? Ucítíš strašlivý zápach...a pak jen padáš a padáš. Příšera tě sežrala. Najdi vedoucího Gargarů a řekni mu: jsem sežrán. ✎
Příjde-li za tebou dítě sežrané příšerou, řekni mu, ať vyhrabe hromádku hlíny na symbol toho, že se hrabe ve vnitřnostech příšery za cílem dostání se z ní ven.
#218 Šplháš do vysokého kopce, říčka se zužuje a je z ní malý potůček. Nakonec zbývá malý pramen, vyvěrající jen tak ze země. To by mohlo zajímat Aravary, kteří zřizují lidem studánky a vedou vodu do měst a obcí. Měl bys o poloze pramene říct Aravarům. NAJDI vedoucího Aravarů a řekni mu: "PRAMEN" ✎
Pochválit dítě, zapsat si ho.
#141 Archiv byl liduprázdný, zvedl se oblak prachu, ale svitkuplný. Pročítáš staré svitky. Jeden pojednává o králi Nalostrosu – vypráví příběhy, které jsi ještě nikdy neslyšel. Honem jdi najít vedoucího z Malestrů a řekni mu "SVITEK" ✎
Pokud vedoucí uslyší "SVITEK", pochválí dítě, zapíše si ho a pošle dál: "Vrať se do archivu, jestli tam není ještě něco zajímavého o našem rodu." Minihra: rekni 3 vety o krali Nalostrosu
#206 Vidíš ohromné bohatství. Zlato se leskne po stěnách, poháry a starodávné číše lemují mahagonové stoly. Nutno říci, že ztrouchnivělé, jeden se pod tvým dotykem rozpadl a cinkovat cenností se nesl ozvěnou. Toto musíš ihned jít oznámit představenému rodu Lanbalů. Řekni mu heslo "ZLATO". ✎
Toto je past. Vedoucí, který slyší heslo ZLATO, dítě vyloučí, protože dítě nemohlo získat louč.